Jiří Beran 3. díl: Restrikce a osočování těch, kteří se nenechají imunizovat, nejsou správnou cestou

Od jara minulého roku se neustále vede – a mám dojem, že se ještě hodně dlouho povede – značně vášnivá debata o míře ochranných opatření zaváděných u nás, ale i v mnoha dalších zemích světa, proti koronaviru. Profesor Jiří Beran k tomu v minulém díle našeho rozhovoru řekl například toto: „V mnoha státech, kde se taková opatření neprováděla, je počet lidí zemřelých, počítaných z počtu infikovaných, respektive z počtu lidí s pozitivním testem, přibližně stejný jako u nás. Protiepidemická opatření musíme vždy směrovat tak, abychom ochránili ohrožené. Když všechno zavřeme, tak nám na určitou chvíli nebudou umírat osoby starší 65 let s určitým handicapem, ale když to otevřeme, tak začnou umírat znovu. Nemusíme všechno zavírat, můžeme nechat většinu otevřenou, ale musíme pracovat právě s ohroženou skupinou.“ Podstatná slova od jednoho z našich nejlepších odborníků. A mluvili jsme spolu samozřejmě také o jednom z největších témat těchto i budoucích měsíců – očkování. Řeč byla o tom, že se prý budeme muset smířit u těchto vakcín s určitými – jak pan profesor doslova řekl – „podmiňovacími způsoby“. Jenže právě to je jeden z podstatných důvodů, proč ne právě malá část veřejnosti jakékoli očkování proti koronaviru odmítá. A to opět platí nejen u nás, ale i v mnoha dalších zemích. A v této debatě budeme pokračovat i v dnešní části, opět s epidemiologem a vakcinologem, profesorem Jiřím Beranem. 3. díl, 14.02.2021, www.KupreduDoMinulosti.cz