Jaroslav Matýs 1. díl: Chybí nám morální autority, které by hnuly s politickou hyperkorektností

Opravdu velký rozruch způsobil na podzim loňského roku rozhovor tehdejšího šéfa českých psychiatrů Jaroslava Matýse, ve kterém se několikrát zmínil o švédské aktivistce Gretě Thunbergové trpící jednou z poruch autistického spektra zvanou Aspergerův syndrom. Reakce byly v zásadě dvojí: část lidí přivítala, že konečně někdo erudovaný promluvil a alespoň ve zkratce osvětlil některé rysy chování tohoto děvčete, které byly už dlouho předmětem laických dohadů. Nevyhýbal se odpovědím, byl věcný a mluvil se vším respektem k dotyčné. Druhá část názorového spektra rozhovor ovšem kritizovala a byla nakonec tak hlasitá, že doktor Matýs odstoupil z pozice člena Pracovní skupiny pro dětskou a dorostovou psychiatrii při Ministerstvu zdravotnictví ČR, jakož i z pozice člena a předsedy výboru Asociace dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. A pak se strhla skutečná bitva – kritici rozhovoru versus lidé, kteří za tím humbukem viděli poněkud drsný pokus o umlčení názoru, který neodpovídá soudobé módě. Útoků bylo dost, a dost bylo i přirovnání této situace k praktikám minulého totalitního režimu. Po hříchu se většinou zapomnělo na to nejdůležitější – bylo vyjádření pana doktora Matýse o Gretě Thunbergové správné, nebo nikoli, a proč ho vlastně učinil? Kdyby věděl, co se všechno strhne, zopakoval by to stejně i dnes? Cítí se jako jedna z prvních obětí politické korektnosti? Kam kráčí dětská psychiatrie? 1. díl, 03.01.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz