Andor Šándor 1. díl: Afghánci nemají příliš rádi Tálibán, ale mají ho podstatně radši než nás

Nemine den, abychom neslyšeli nějakou zprávu z oblasti bezpečnosti, která se nás přímo, nebo zprostředkovaně týká. Když jsme si po desítkách let míru a bezpečí na tyto zprávy začali zvykat, tak se společnost rozdělila zhruba na tři části. Jedna všechny zprávy podobného druhu ignoruje, odmítá připouštět existenci nebezpečí s dodatkem, že je třeba myslet pozitivně. Druhá je na tom podobně, jenom s tím rozdílem, že na podobné zprávy reaguje alergicky, a nositele těchto informací se snaží dehonestovat a zesměšnit. Třetí skupina povětšinou mlčí a připravuje se, snaží se zvážit míru nebezpečí a postarat se o své blízké, kdyby se skutečně něco dělo. Poměr velikosti jednotlivých skupin ve společnosti není stejný. Ovšem ještě důležitější je poměr těchto skupin mezi politiky, protože ti by měli připravit na možná rizika doslova celou společnost. Včetně lidí, kteří hrozby a nebezpečí ignorovali, nebo se jim vysmívali. Na politicích bude hodně záležet, jak a zda možnou krizi společnost zvládne a jaké budou případné ztráty. Občané mohou být předvídaví a rozumní, ale politici takoví být musí. To je hlavní důvod, proč si je volíme. Jak řekl legendární Winston Churchill: „Chce-li se někdo stát politikem, musí mít schopnost předpovídat, co se bude dít zítra, příští týden, příští měsíc nebo příští rok, a potom musí mít schopnost vysvětlit, proč k tomu nedošlo.“ O těchto otázkách rozmlouváme s bývalým náčelníkem vojenské rozvědky a bezpečnostním poradcem, generálem Andorem Šándorem. 1. díl, 12.03.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz