Amar Ibrahim 1. díl: Dnešní děti jsou jako roboti či zombie: Hlava sklopená dolů na mobil, sluchátka

Když jsem byla malá, tak mě v pohádkách rušila jedna informace. Nebojsa, Hloupý Honza, ale i Princezna se zlatou hvězdou, putovali často až za devatero hor a lesů. A mně vrtalo hlavou, jak v těch lesích nocovali, co jedli, pili a jestli se v noci nebáli. Nebojsa samozřejmě principiálně ne, ale co ti ostatní? A nemusíme jít jen do pohádek. Ztratit se v lese, od jara do podzimu v něm přespat, nasbírat lesní plody, upytlačit zajíce, napít se ze studánky, to nebylo nic, o čem by můj dědeček mluvil jako o hrdinství nebo něčem mimořádném. Nám už to tak připadá. Pokud se tedy nepřipravujeme na velké dobrodružství a na zádech nemáme batoh plný chytrých technologií, které nás zahřejí a nakrmí. Naše odolnost vůči diskomfortu je stále nižší, přičemž za diskomfort nepovažujeme jen zimu a hlad, ale také ztrátu pohodlíčka, absenci cigaret, pochutin nebo signálu. Co kdybychom se opravdu v přírodě zatoulali? Co kdybychom tam nějakou dobu museli žít, protože by se společnost dostala do vleklé krize? A co hůře, co kdybychom museli za časů ztráty civilizačních vymožeností přežívat ve městě? To vše jsou situace, které moderní dějiny dobře znají, a nemusím jít jen do válečných zón bývalé Jugoslávie. Třeba ekonomický kolaps v Argentině v roce 2000, hurikány ve světě, povodně kdekoliv. Být připraven znamená nebýt zaskočen. A nebýt zaskočen znamená nepanikařit a nehroutit se při prvním náznaku toho, že věci nejdou tak, jak jsme byli doposud zvyklí. A právě o těchto záležitostech se budeme bavit s expertem na přežití v přírodě Amarem Ibrahimem. 1. díl, 06.12.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz