Patrik Hartl: Jsem primitiv a diletant. Kudrlinky nebo půvab jazyka mě nezajímají

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

„Když jsem byl malý, rodiče se báli, že jsem schizofrenní. Brzo mi bude padesát let a nechovám se úplně běžně. Naštěstí pracuju v oboru, kde je to tolerováno,“ říká ve Studiu N spisovatel Patrik Hartl. V rozhovoru s Filipem Titlbachem přiznává, že má obavy ze samoty. „Mám rád pop. Zajímá mě, co zajímá hodně lidí. Když něco fascinuje hodně lidí, fascinuje to i mě. Já se totiž bojím, že zůstanu sám. Nechci zůstat nepochopen. Nechci být nemilován, chci být v tom veřejném prostoru společně s ostatními. Čím je jich víc, tím jsem šťastnější,“ popisuje.

Aktuálně se podle svých slov obává, že není dobrý manžel. „Když se objektivně podívám na to, jak pracuju, kolik energie dávám do psaní a vymýšlení, a kolik energie zbývá mojí ženě doma, musím říct, že na sebe nejsem pyšný a jsem nešťastný. Vidím, že na ni zbývají zbytky mé energie,“ říká otevřeně autor nové knihy Manželství.

„Ve mně je tak moc lásky, že nevím, co s ní. Spoustu jí dávám ženě a dětem, ale oni už ji nechtějí, jsou jí přežraní, je toho na ně moc. Moje žena nevydrží moje neustálé návaly lásky,“ tvrdí.

Být šťastný podle něj není normální stav. „Toho člověk musí nějak dosáhnout. Najít šťastné vazby s ostatními, najít spokojenost sebe sama v tom světě,“ říká Hartl ve Studiu N. „Mluvím o zdravých vazbách a pocitu, že je člověk užitečný, že ho společnost chce.“

Během rozhovoru se dostáváme k tomu, jak on sám prožívá vánoční svátky. „Baví mě, že si všichni hrají na to, že je svět hezčí než jindy. Mně nevadí, že Vánoce nejsou moc oduševnělé. Hlavně že je hezky, že to svítí a bliká,“ směje se. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion