Orientalistický expres

Vzdělání

Společnost

Osobní rozvoj

Věda a technika

#orientalismus 09 Jonáš Vlasák + Filip Kaas: Orientalismus alafranga a alaturka

Steppin into Asia

Vaše vstupenka do Asie, Váš průvodce Orientem.

ANOTACE
Podobně jako se Istanbul rozkládá na pomezí Evropy a Asie, považuje osmanský intelektuál Ahmed Midhat Efendi Osmanskou říši po období tanzimatu za společnost, která se neztotožňuje ani s evropskou ani s islámskou civilizací. S pomocí cestopisů, žánru bohatého na stereotypy a jejich střetávání, se na tuto liminální pozici podíváme ze dvou úhlů: 1) českých cestovatelů po Osmanské říši/Turecku; 2) osmanských cestovatelů po Orientu (a případně Okcidentu) a podíváme se, jakým způsobem se vypořádávali cestovatelé se stereotypy, se kterými se po dané imaginární geografii pohybují. Obě polohy orientalismu (alafranga i alaturka) porovnáme a pokusíme se zhodnotit, do jaké míry jsou pohledy analogické a do jaké míry jsou tranzitivní. Na závěr se dotkneme orientalistického tématu per se, tedy chápání evropské identity, ve které obraz “Turka”, jakožto nejbližšího “jiného”, hraje důležitou roli již od středověku.
 
LITERATURA
Lukavec, Jan. 2013. Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Marven.
Malečková, Jitka; Kučera, Petr. 2019. Z Istanbulu až na konec světa. Osmanské cestopisy z přelomu 19. a 20. století. Praha: Academia.

 
DALŠÍ ČETBA
Anderson, Benedict. 2006. Imagined communities. Reflections on the origin and spread of nationalism. Verso books.
Lewis, Reina. 2004. Rethinking orientalism. Women, travel, and the Ottoman harem (Vol. 4). Rutgers University Press.
Mendel, Miloš; Ostřanský, Bronislav; Rataj, Tomáš. 2008. Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia.
Rataj, Tomáš. 2002. České země ve stínu půlměsíce. Obraz Turka v raně novověké literatuře z českých zemí. Dolní Břežany: Scriptorium.

 
INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU
V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.

ANOTACE
Podobně jako se Istanbul rozkládá na pomezí Evropy a Asie, považuje osmanský intelektuál Ahmed Midhat Efendi Osmanskou říši po období tanzimatu za společnost, která se neztotožňuje ani s evropskou ani s islámskou civilizací. S pomocí cestopisů, žánru bohatého na stereotypy a jejich střetávání, se na tuto liminální pozici podíváme ze dvou úhlů: 1) českých cestovatelů po Osmanské říši/Turecku; 2) osmanských cestovatelů po Orientu (a případně Okcidentu) a podíváme se, jakým způsobem se vypořádávali cestovatelé se stereotypy, se kterými se po dané imaginární geografii pohybují. Obě polohy orientalismu (alafranga i alaturka) porovnáme a pokusíme se zhodnotit, do jaké míry jsou pohledy analogické a do jaké míry jsou tranzitivní. Na závěr se dotkneme orientalistického tématu per se, tedy chápání evropské identity, ve které obraz “Turka”, jakožto nejbližšího “jiného”, hraje důležitou roli již od středověku.
 
LITERATURA
<ul><li>Lukavec, Jan. 2013. Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Marven.</li>
<li>Malečková, Jitka; Kučera, Petr. 2019. Z Istanbulu až na konec světa. Osmanské cestopisy z přelomu 19. a 20. století. Praha: Academia.</li>
</ul>
 
DALŠÍ ČETBA
<ul><li>Anderson, Benedict. 2006. Imagined communities. Reflections on the origin and spread of nationalism. Verso books.</li>
<li>Lewis, Reina. 2004. Rethinking orientalism. Women, travel, and the Ottoman harem (Vol. 4). Rutgers University Press.</li>
<li>Mendel, Miloš; Ostřanský, Bronislav; Rataj, Tomáš. 2008. Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia.</li>
<li>Rataj, Tomáš. 2002. České země ve stínu půlměsíce. Obraz Turka v raně novověké literatuře z českých zemí. Dolní Břežany: Scriptorium.</li>
</ul>
 
INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU
V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.

Aplikace Youradio Talk

#orientalismus 09 Jonáš Vlasák + Filip Kaas: Orientalismus alafranga a alaturka

Poslechněte si podcast