Orientalistický expres

Vzdělání

Společnost

Osobní rozvoj

Věda a technika

#orientalismus 03 Adéla Provazníková a Vojtěch Šarše: Být jako Oni aneb jiný mezi Jinými

Steppin into Asia

Vaše vstupenka do Asie, Váš průvodce Orientem.

ANOTACE
Jednou ze zásadních otázek postkoloniálních studií je to, jak se koloniálním mocnostem vůbec podařilo nadvládu nad různými částmi světa získat. Orientalismus byl identifikován jako jeden z nástrojů, který umožnil a ospravedlnil kulturní, ekonomickou a politickou dominanci Západu. Byl ale orientalismus, jeho projevy a produkty, na "Východě" vždy vnímán jako prostředek útlaku, kterému je třeba vzdorovat?  Na příkladu Egypta (okupován Francií 1789-1801 a Británií 1882-1922) bude v první části přednášky představena teze Shaden Tageldin, která modeluje vztah kolonizovaného ke kolonizátorovi na základě metafory svádění a zamilování. Její analýza objasňuje proces přijetí západní kulturní nadřazenosti egyptskými intelektuály, kterým ale zároveň přiznává schopnost samostatně a svobodně jednat, nikoli pouze pasivní roli oběti. Jakým způsobem tito intelektuálové nakládali s texty, které ve velkém překládali do arabštiny? Od Napoleonova prohlášení o okupaci přes sociologické a orientalistické práce zdůrazňující nadřazenost evropského společenského uspořádání až po eseje a beletrii, čtení koloniálních textů v kontaktní zóně překladu může ukázat prostředky, kterými kolonizovaný, okouzlený zájmem Západu, sám svoji pozici utvrzuje.
Uvědomění si své vlastní jinakosti a její kontextualizace do koloniálního období, z pozice alespoň částečně asimilovaného kolonizovaného, působícího převážně v koloniální metropoli a píšícího výhradně francouzsky. To je případ tuniského intelektuála, Alberta Memmiho (1920–2020), který žil ve Francii od nezávislosti Tuniska (20. 3. 1956) a zemřel v Paříži. Memmi publikoval svou teoretickou esej – předzvěst postkoloniálního hnutí – v roce 1957 (v roce 1973 získal francouzské občanství). Naráží v ní na otázku observace kolonizovaného kolonizovaným, na problematiku chtěných/nechtěných privilegií, které automaticky přicházejí s pozicí kolonizátora v koloniích a především na mýtus kolonizovaného, který je podle autora kolonizovaným akceptovaný.
 
LITERATURA
Tageldin, Shaden M. 2011. Disarming Words: Empire And The Seductions Of Translation In Egypt. Berkeley: University of California Press, s. 1–10.
Memmi, Albert. 2003. The Colonizer and the Colonized. London: Earthscan, s. 17-25. (Sartrova předmluva), 47-52. (první kapitola - až po “entire enterprise”)

 
DALŠÍ ČETBA
Al-Samarrai, Qasim. 2002. "Discussions on Orientalism in Present-Day Saudi Arabia". In Modern Societies & the Science of Religions, Leiden: Brill, s. 283–301.
Heschel, Susannah, and Umar Ryad. 2020. The Muslim Reception Of European Orientalism: Reversing The Gaze. Routledge.
Lockman, Zachary. 2010. Contending Visions Of The Middle East. Cambridge: Cambridge University Press.
Memmi, Albert. 1992. The Pillar of Salt. Translated by Edouard Roditi. Boston: Beacon Press.
Mitchell, Timothy. 1988. Colonising Egypt. New York: Cambridge University Press, s. 95–127 (Ch.4 After we have captured their bodies).
Salhi, Zahia Smail. 2019. Occidentalism: Literary Representations Of The Maghrebi Experience Of The East-West Encounter. Edinburgh: Edinburgh University Press, s. 93–124 (Ch. 4 ‘La France, c’est moi‘: Love and Infatuation with the Occident).
Sartre, Jean-Paul. “Black Orpheus”. In What is literature?. And Other Essays. Harvard University Press, 1988, 289-332. (https://www.amherst.edu/system/files/media/0027/Jean_Paul_Sartre__Black_Orpheus.pdf)

ANOTACE
Jednou ze zásadních otázek postkoloniálních studií je to, jak se koloniálním mocnostem vůbec podařilo nadvládu nad různými částmi světa získat. Orientalismus byl identifikován jako jeden z nástrojů, který umožnil a ospravedlnil kulturní, ekonomickou a politickou dominanci Západu. Byl ale orientalismus, jeho projevy a produkty, na "Východě" vždy vnímán jako prostředek útlaku, kterému je třeba vzdorovat?  Na příkladu Egypta (okupován Francií 1789-1801 a Británií 1882-1922) bude v první části přednášky představena teze Shaden Tageldin, která modeluje vztah kolonizovaného ke kolonizátorovi na základě metafory svádění a zamilování. Její analýza objasňuje proces přijetí západní kulturní nadřazenosti egyptskými intelektuály, kterým ale zároveň přiznává schopnost samostatně a svobodně jednat, nikoli pouze pasivní roli oběti. Jakým způsobem tito intelektuálové nakládali s texty, které ve velkém překládali do arabštiny? Od Napoleonova prohlášení o okupaci přes sociologické a orientalistické práce zdůrazňující nadřazenost evropského společenského uspořádání až po eseje a beletrii, čtení koloniálních textů v kontaktní zóně překladu může ukázat prostředky, kterými kolonizovaný, okouzlený zájmem Západu, sám svoji pozici utvrzuje.
Uvědomění si své vlastní jinakosti a její kontextualizace do koloniálního období, z pozice alespoň částečně asimilovaného kolonizovaného, působícího převážně v koloniální metropoli a píšícího výhradně francouzsky. To je případ tuniského intelektuála, Alberta Memmiho (1920–2020), který žil ve Francii od nezávislosti Tuniska (20. 3. 1956) a zemřel v Paříži. Memmi publikoval svou teoretickou esej – předzvěst postkoloniálního hnutí – v roce 1957 (v roce 1973 získal francouzské občanství). Naráží v ní na otázku observace kolonizovaného kolonizovaným, na problematiku chtěných/nechtěných privilegií, které automaticky přicházejí s pozicí kolonizátora v koloniích a především na mýtus kolonizovaného, který je podle autora kolonizovaným akceptovaný.
 
LITERATURA
<ul><li>Tageldin, Shaden M. 2011. Disarming Words: Empire And The Seductions Of Translation In Egypt. Berkeley: University of California Press, s. 1–10.</li>
<li>Memmi, Albert. 2003. The Colonizer and the Colonized. London: Earthscan, s. 17-25. (Sartrova předmluva), 47-52. (první kapitola - až po “entire enterprise”)</li>
</ul>
 
DALŠÍ ČETBA
<ul><li>Al-Samarrai, Qasim. 2002. "Discussions on Orientalism in Present-Day Saudi Arabia". In Modern Societies & the Science of Religions, Leiden: Brill, s. 283–301.</li>
<li>Heschel, Susannah, and Umar Ryad. 2020. The Muslim Reception Of European Orientalism: Reversing The Gaze. Routledge.</li>
<li>Lockman, Zachary. 2010. Contending Visions Of The Middle East. Cambridge: Cambridge University Press.</li>
<li>Memmi, Albert. 1992. The Pillar of Salt. Translated by Edouard Roditi. Boston: Beacon Press.</li>
<li>Mitchell, Timothy. 1988. Colonising Egypt. New York: Cambridge University Press, s. 95–127 (Ch.4 After we have captured their bodies).</li>
<li>Salhi, Zahia Smail. 2019. Occidentalism: Literary Representations Of The Maghrebi Experience Of The East-West Encounter. Edinburgh: Edinburgh University Press, s. 93–124 (Ch. 4 ‘La France, c’est moi‘: Love and Infatuation with the Occident).</li>
<li>Sartre, Jean-Paul. “Black Orpheus”. In What is literature?. And Other Essays. Harvard University Press, 1988, 289-332. (<a href='https://www.amherst.edu/system/files/media/0027/Jean_Paul_Sartre__Black_Orpheus.pdf'>https://www.amherst.edu/system/files/media/0027/Jean_Paul_Sartre__Black_Orpheus.pdf</a>)</li>
</ul>

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

#orientalismus 03 Adéla Provazníková a Vojtěch Šarše: Být jako Oni aneb jiný mezi Jinými

Poslechněte si podcast