Kdo nás láká na Dvořáka. Festivaly se jménem velkého Antonína ve štítě

Klasická hudba rozhodně nežije ve vzduchoprázdnu. Řada událostí, jevů a okolností, které ji provázejí, je tak či onak dobově či místně spjata se širším, vývojem dané země, oblasti či civilizačního okruhu. A platí to mimo jiné o řadě festivalů, které se na klasickou hudbu přednostně zaměřují. Pro příklad nemusíme jít daleko. Vezměme si, jak se za mnoho uplynulých desetiletí vyvíjel a měnil oficiální český diskurz, týkající se tandemu našich hudebních velikánů. Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Vliv někdejšího komunistického politika Zdeňka Nejedlého na naši hudební kulturu se naplno projevil v tom, jak z různých důvodů od ideologických až po osobní jednoznačně preferoval postavu a dílo Bedřicha Smetany. Smetana byl tím ryze národním, pokrokovým hrdinou, symbolem češství v hudbě. Pak přišel rok 1989 a s ním, kromě mnoha zásadnějších celospolečenských zvratů i změna v akcentu na druhého ze zmíněných velikánů. V jistém smyslu slova jako by byl Antonín Dvořák symbolem nové doby. Úspěšný a uznávaný ve světě na čele s Amerikou; ve tvorbě nejen národní, ale citlivý i ke vzdálenějším vlivům etnickým; v soukromém životě plodný a bohabojný.