#4 Jakub Zajíc o průserech projektů Vnitrloblock & Kavárna co hledá jméno
Poslechněte si podcast
19. 2. 2019
17 min
"Pouze ti, kdo vidí neviditelné, dokáží nemožné."
V jednu chvíli musel zavřít dva ze tří objektů, které provozoval, a protože nechtěl přijít o lidi, musel je všechny uživit v tom zbývajícím. Opožděnými výplatami zaměstnanců a neproplacenými fakturami dodavatelů to jenom začínalo. Přišel stres a v hlavě se mu rozblikaly staré známé kontrolky „boj“ a „útěk“.
Kdekdo by volil tu jednodušší cestu, ale Jakub Zajíc neutekl! Místo toho si vyhrnul rukávy a pustil se do práce, protože problémům se prý musíte vždycky postavit čelem. „S dodavateli jsme se domlouvali na různých splátkových kalendářích a zaměstnance jsme zase poprosili o zavedení systému týdenní výplaty, který znám z gastronomie v Anglii, ale v Česku není úplně zvykem,“ vypráví zakladatel Vnitroblocku a Kavárny, co hledá jméno ve Škole průserů.
„S parťákem jsme se snažili nepůsobit nervózně, ale myslím, že na nás bylo hodně znát, že se nedaří. Za svými projekty jsme si ale stáli a věděli jsme, že jestli v nich chceme pokračovat, musíme nastalou situaci nějak vyřešit,“ vzpomíná Zajíc v otevřeném rozhovoru.
Následující měsíce pro něj byly hodně krušné a rozhodně by si je prý nechtěl zopakovat. Hlavním předpokladem úspěchu ale bylo nevzdat se. Nastalé průsery prý vnímal jako výzvy, na kterých bylo třeba zamakat. Snažil se identifikovat jejich příčiny a překonat je. „Šli jsme krok po kroku a pořád jsme věřili, že jednou dojdeme na konec,“ říká Zajíc. Na „svou“ Kavárnu museli s parťákem znovu vyhrát výběrové řízení, a to i přesto, že s trochou nadsázky nepoznali rozdíl mezi kávou s cukrem a bez cukru, a svůj bar zase později otvírali jako dva abstinenti, co o alkoholu téměř nic nevěděli.
„Je pravda, že jsme se toho nebáli,“ směje se Zajíc. „Když znovu prorážíte ty dveře, které už před vámi někdo prorazil, tak je ta cesta taková trnitější a víc si z ní odnesete,“ dodává. Prorážení dveří, obrazně i doslova, se mu vyplatilo.
Vnitroblock i Kavárna, co hledá jméno, které vyčaroval z opuštěných prostor, dneska šlapou a patří k „nejcooltovnějším“ místům svého druhu v Praze. „Průserů bylo spoustu a spoustu jich určitě ještě bude,“ říká ve Škole průserů Jakub Zajíc. Kluk, který vlastníma rukama proměňuje místa, kterými i bezdomovci pohrdají, v perličky pražského společenského života. A to přesto, že je prý má obě levé. Stačí se nebát a věřit, že jen ti, kdo vidí neviditelné, dokáží nemožné.