
#64 SEBEterapie: Co když se ti nechce do vlastního dne?
Ráno otevřeš oči a nechce se ti vstát. Ne proto, že bys byl unavený, ale protože víš, že ve chvíli, kdy vstaneš, začne všechno, co musíš . Práce. Povinnosti. Rozhodnutí. Lidi, kterým máš odpovědět. Věci, které máš vyřešit. A někde mezi tím se ztratilo to, co chceš .
Poslední dny přesně tohle řeším. A došlo mi, že možná nepotřebujeme chtít všechno, co musíme udělat. Potřebujeme pořád chtít život, který tím vším stavíme.
O rozdílu mezi musím a chci . O životě postaveném na úkolech. O čekání na radost. A o tom, proč možná nemusíš mít chuť vstát, abys nakonec prožil den, který za to stál.
Protože některé dny nezačínají radostí. Ta přijde až někde cestou. Jó, a to si píšu jako úkol ode mě pro mě.
