#55 SEBEterapie: Nenič si život krátkodobými rozhodnutími

Co kdybys přiznal, že jsi zahradníkem své životní zahrádky? Ne vždycky se ti bude chtít o ni pečovat. A to je v pořádku.
Hele takhle - nalijme si čistého vína. Poslední dobou slýchám věty jako: „Ty jedeš bomby!” nebo „Jsi všude, super!” nebo „Ovládla si celej svět!” či „Jedeš, Téro!”
A je to skvělý, vážně. Ale taky to není zadarmo. Každej úspěch znamená oběť, to je holý fakt. A ne, taky se mi často nechce. Přemlouvám se, hledám každou chvilku, natáčím, i když výsledek je tak vzdálený tomu, co bych vlastně chtěla mít. Ale done is better than perfect, right?
Taky se to nestalo všechno za den. Je to výsledek několikaměsíční či několikaleté dennodenní práce. Nezávisle na tom, jestli byla sobota nebo pondělí. Nezávisle na tom, kolik “ne” se muselo říct a kolik (ač nechtěných) “ano” se prohodilo mezi slovy.
A v neposlední řadě kolik odmítnutí či zavrhnutí za tím vším je. Jo, i to tam je.
Co tím chci říct - hele, vytrvej. Sázej ty sazeničky, ta malá semínka. Z některých po čase vyrostou krásný květiny nebo úroda. A z některých ne - to je v pohodě. Vždycky ale pamatuj na to, že nikdy nevíš, z který sazeničky co vyroste. A taky žádná z nich nevyroste za den. Ale ty se o ně každej jeden den starat musíš. Protože něco chceš. To je ten úděl, který přijmi.
Ja to přijala. Ač jsou ty mé sny tak velké, náročné, složité a těžké. Ale taky jsou tak skvělé. O to víc o tu úrodu musím pečovat. Protože ji chci výjimečnou.
Takže jen reminder - vytrvej. Jako každej zahradník vytrvá, když sazí tu nejhezčí růži jeho zahrady. Jednou to bude stát za to. A i když máš pocit, že se nic neděje, tak děje. Jen je to zatím pro lidské oko neviditelné.

Jo, přesně o tom je tenhle díl.