Petr Vizina: Bowie a kradená čokoláda

Přiznávám, že jsem té třídě šestnáctiletých kluků záviděl. Ale to se jen tak říká; nešlo o závist, ta by byla směšná. Vlastně jsem jim tu paní učitelku, kvůli které se k nám – dvěma hostům, co přišli vyprávět o literatuře – ti mladí muži chovali pozorně a zdvořile, vlastně jsem jim takovou učitelku přál.