Pavla Horáková: Ještě jednou Vás prosím o ten život!

Dny jsou teď jeden jako druhý, a tak nezbývá než sáhnout do vzpomínek. Předloňský listopad jsem strávila v Broumově, v areálu barokního kláštera. Přesně sto dvacet let předtím v Broumově prožila rok moje prababička, dcera řídícího učitele ze Slavětína nad Metují. Pan řídící velmi dbal na vzdělání svých dětí. Dceru Marii poslal do Braunau, tehdy vzdáleného tři a půl hodiny vlakem, do německé rodiny. Chodila tam i do německé školy.