Anna Beata Háblová: Plečnikovo tajemství

Je to ta hodina mezi kulisou pražských Vinohrad a rozhraním dne, kdy je ještě město zalepené spánkem, ale světlo už se natahuje nad obzor. To je ta chvíle, kdy už jsem osvěžen ostrými hranami střech, ale smyčce tramvají ještě nezkouší naladit struny kolejí. Mlčí i opilé stíny laviček a chodníky natažené přes náměstí dospávají. Je to vzácný okamžik jitření.