Anna Beata Háblová: Obyčejná neobyčejnost deště

Prší. A ty se mračíš na zamračené mraky a říkáš: zkažený výlet. Ale já opakuju: prší. Tohle je možná poslední dlouhý déšť v tomto roce. Tohle je možná jediná naděje na letošní úrodu, pohlazení okoralé půdy. Prší a déšť hněte zemi v bláto. Žížaly žhnou světlými těly. Jako žížala se stáčím do křivky. Nestojím na kopci, ale jsem kopcem. Neležím na trávě, ale jsem trávou.

Všechny díly podcastu Ranní úvaha můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz .