Anna Beata Háblová: Chromý architekt a prsten na kopci

Jsem na začátku nového roku a sníh mi padá za lem okapu. Ještě je tma, ale Žďár nad Sázavou pod mým kopcem plane, jako by byl kamny, do kterých stále někdo přihazuje dobře proschlá polena. Žďárské komíny čekají jako žerdě na vlajky rozbřesku. Tak už pojď, ty lednové slunce, ať se opřu do tvých pilířů. Ať jsem zase světlem obestavěným zdmi.