Neslyšící vedoucí lektor Tichého světa Tomáš Jelínek: Nejde žít bez vtipů
O epizodě podcastu
„V komunitě neslyšících potřebujeme mít tlumočníky, kteří dělají svou práci kvalitně. To znamená, že je potřeba s nimi dobře spolupracovat a komunikovat. Dále také to, aby byl tlumočník vzdělaný a aby měl zkušenosti,” říká ranní host Rádia ZET, neslyšící, vedoucí lektor Tichého světa a propagátor znakového jazyka Tomáš Jelínek. Znakovala Zuzana Procházková.
Může neslyšící vnímat hudbu a jít si zatančit? „Na to se ptá hodně slyšících. Samozřejmě máme rádi kulturu, hudbu, tanec. I hudba lze převést do znakového jazyka. Na festivalu Colours of Ostrava je třeba možné zapůjčit si speciální vestu, která je napojená na reproduktor a hudba se tak z reproduktoru pomocí vesty promítá na různá místa na těle v různé intenzitě. Díky tomu cítíme hudbu. Z opery bych ale nic neměl,” popisuje Jelínek. „Máme mnohem méně možností, kam jít za kulturou, kde je tlumočník. To je jen několikrát do roka.”
Může se stát, že se neslyšící přeřekne? „To se samozřejmě stává. A jak často! Když vyučuji znakový jazyk, chci něco říct a když ten pohyb udělám trošičku jinak, je z toho hned jiné slovo,” usmívá se Jelínek. Takto lze zaměnit třeba slova špenát a sex. „Nejde žít bez vtipů. Samozřejmě, že neslyšící hodně žertují. Ve vtipech mezi neslyšícími a slyšícími jsou ale odlišnosti. Vtipkovat se dá i o sluchovém postižení. Není to tabu,” konstatuje Jelínek. Dodává ale, že je potřeba dávat pozor, co ještě vtipem je a co už ne. Výrazy jako hluchý či hluchoněmý byste se mohli neslyšících lidí dotknout.
Jak vypadají vtipy ve znakovém jazyce? Poslechněte si celý rozhovor Martina Karlíka: