Hostitelské rodiny a děti se snažíme párovat tak, aby k sobě ladily, říká Klára Šrůtková z organizace Děti úplňku
O epizodě podcastu
„Výběr rodiny je složitý a zásadní proces. Říkáme mu párování. Máme k dispozici primární rodiny a hostitelské rodiny. Hostitelem může být jednotlivec, pár či rodina,” vysvětluje Klára Šrůtková, vedoucí homesharingu z organizace Děti úplňku. „Snažíme se je matchovat k sobě tak, aby co nejlépe ladili. Koukáme se na různé oblasti, samozřejmě i ty praktické jako lokalita,” dodává Šrůtková, která byla ranním hostem na Rádiu ZET.
Jak sdílená péče vypadá? „Člověk z komunity přichází s nabídkou volného času a prostoru, třeba svého domova, a svou pozorností, kterou chce věnovat dítěti s mentálním postižením. To dítě si pak bere k sobě na pravidelně určenou dobu a zase ho vrací domů,” vysvětluje Šrůtková. S Klárou Šrůtkovou byla ranním hostem i hostitelka Lucie Donátová. „V rámci Dětí úplňku jsme prošli školením jako všichni hostitelé. Myslím, že to školení jim dodá jistotu a sebedůvěru v práci s dítětem a co jim nedodá školení, to naučí postupně samotná praxe,” popisuje Donátová, která si půjčuje desetiletou nemluvící slečnu. Hostitelka se tak musela naučit znaky, které dívka používá.
Čas i pravidelnost hlídání záleží podle Šrůtkové na hostiteli. Jak to dělá Donátová? „Ptám se rodiny, co by jim vyhovovalo. Protože jsme ale v homesharingu zapojení rok, tak jsme si troufli i zkoušet přespání, takže někdy máme odpoledne a teď jsme měli o prázdninách dva víkendy od pátku odpoledne do soboty večer,” popisuje hostitelství Lucie Donátová.
Poslechněte si celý rozhovor Petry Květové Pšeničné: