Za socialismu bylo levněji. Potraviny stály pár korun, bydlení bylo dostupné a stát se o lidi postaral. Věty, které v části společnosti stále slyšíme. Jenže které z těchto vzpomínek obstojí při pohledu na skutečná čísla? A kolik jsme si toho za tehdejší výplatu opravdu mohli dovolit?
V dalším díle podcastu Tomáše Prouzy je hostem Jakub Kuneš, ředitel Liberálního institutu . Společně porovnávají životní úroveň před listopadem 1989 a dnes. A výsledky jsou v mnoha ohledech překvapivé. Zatímco v roce 1988 nestačila průměrná měsíční mzda ani na jednu ledničku, dnes si za ni můžeme koupit čtyři. Cukru si můžeme dovolit zhruba devětkrát více, piva dvakrát tolik. A podobných příkladů je celá řada.
Jenže skutečný rozdíl není pouze v cenách a výplatách. Je také v dostupnosti zboží, kvalitě výrobků, nabídce služeb nebo možnosti svobodně cestovat. To, co dnes považujeme za samozřejmost, bylo před rokem 1989 často nedostupné, na příděl nebo závislé na známostech. Přesto máme tendenci na minulost vzpomínat v růžových barvách.
Proč si pamatujeme nízké ceny, ale zapomínáme na nízké výplaty? Jak zásadně změnily českou ekonomiku privatizace, podnikání a příchod konkurence? Kolik prosperity jsme během čtyřiceti let socialismu ztratili? A proč se i dnes vrací nápady na státní regulaci cen, přestože zkušenosti s plánovanou ekonomikou máme za sebou?
O tom všem v novém díle podcastu PROUZA.
Sledujte podcast Prouza na YouTube, Spotify a Apple Podcasts. Každý týden nové rozhovory, které pomáhají pochopit svět kolem nás a hledat souvislosti. Pojďme se ptát, proč.
Popis podcastu
Pojďme se začít ptát, proč.
V médiích většinou vidíme až hotové rozhodnutí. Na sociálních sítích se pak hádáme, jestli je dobré, nebo špatné. Mě ale zajímá hlavně to, jak vůbec vzniklo . Kdo ho vymyslel, z čeho vycházel a jestli za ním byla fakta, nebo jen pocit, že by to tak nějak mělo být.
V podcastu budeme rozebírat věci, které nám každý den zasahují do života — ceny potravin, práci, byrokracii, veřejné finance nebo pravidla, podle kterých všichni fungujeme.
Bez pohádek a bez čísel vycucaných z prstu. Každé číslo bude mít zdroj. A když půjde o můj odhad, řeknu, že je to odhad.
A hosté? Nechci lidi, kteří se mnou budou ve všem souhlasit. Chci ty, kteří mají názor, umějí si ho obhájit a klidně mě přesvědčí, že se mýlím.
Méně hledání viníků. Víc hledání příčin. A hlavně jedna jednoduchá otázka: Proč?