Miloš Čermák

Zpravodajství

Bylo by nejčistší rouhání, kdybych si stěžoval, říká básník a důchodce Jiří X. Doležal (302)

Procento Miloše Čermáka

Co byste dělali, kdyby vám v telefonu zbývalo jen poslední procento baterie? Jaká je vaše nebezpečná myšlenka? Čemu věříte, ale nejde to doložit? Na čem se s většinou lidí kolem sebe neshodnete? Rozhovory s lidmi o budoucnnosti, snech, inovacích a taky o tom, co je v noci budí ze spaní. Bude za 10 let svět lepší, nebo horší než dnes? Rozhovory Miloše Čermáka

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Jirka Doležal splňuje vše, a proto je za sedmiletou existenci podcastu hostem již poněkolikáté. Známe se pětatřicet let, od roku 1990 takzvaně od vidění, nejčastěji v někdejší Národní knihovně, a v roce 1991 jsme oba zhruba ve stejnou dobu nastoupili do Reflexu. Pro mě byla práce novináře v podstatě splnění dětského snu. Pro Jirku nevím, on sám říká, že do novinařiny šel s jediným úkolem, a to zlegalizovat marihuanu. Před dvěma lety prohlásil, že už novinář není.Co dělá dnes? Fotí kavky na Kulaťáku. Vyhnaly odtamtud krysy, teď se schyluje k válce s holuby a Jirka fandí kavkám. Píše haiku, která ho napadají v tramvaji číslo 12: první dva řádky přijdou samy, třetí se dodělává. A haiku také vystavuje, lépe řečeno vystavoval. Na dřevěných sloupech kavárny Šesťák na Vítězném náměstí visela kakemona s jeho verši a on to považuje za největší průnik své tvorby do veřejného prostoru za celý život. K tomu si vydal bibliofilii v nákladu padesáti podepsaných a číslovaných výtisků. A až ho haiku přestanou napadat, což se prý od vydání knížky děje, vrátí se k broušení mečů.Jirka si do studia přinesl domácí úkol: vyvracení předsudků. Takže za prvé, mladá generace nejsou sněhové vločky. Ti povedení jsou o deset kilometrů dál, než jsme byli my. A za druhé, v Česku je neuvěřitelný intelektuální potenciál, jenže ho neumíme využít: viz Tomáš Mikolov, špičkový vědec, který se vrátil z amerických AI laboratoří do Prahy a pět let tu nedostal grant. Poslouchejte.Mluvili jsme o tom, že se díky AI možná blížíme civilizačnímu zlomu, a Jirka nahlas přemýšlí, co by to udělalo se všeobecným volebním právem. Povídali jsme si taky o inteligenčních testech pro chobotnice a o tom, jak by v nich dopadli někteří voliči. A mlivili jsme taky o smrti. A přesto to bylo překvapivě veselé vyprávění. Dozvíte se v něm, proč zkrachovala Jirkova rozvodová poradna a jaké ponaučení si z toho odnesl. Je to trochu zábavné a trochu dojemné.Já ještě připomínám, že pro vás v Inspirujse připravujeme nové workshopy na podzimní měsíce. Chceme ukazovat, k čemu AI používat a k čemu spíš ne, a jak hledat smysl v života v éře, kdy AI bude spousty věcí dělat líp než my. Zní to vznešeně, ale budeme to ukazovat zcela prakticky, na to, jak jsme AI zařadili do života my.<a href="http://inspiruj.se">Na září jsou už vyhlášené veřejné workshopy AI Masterclass a vibecoding pro neprogramátory, který dělám s Pavlem Kasíkem, tak se včas registrujte.</a>Ale teď už přeju fajn poslech podcastu s Jirkou Doležalem.

Aplikace Youradio Talk

Bylo by nejčistší rouhání, kdybych si stěžoval, říká básník a důchodce Jiří X. Doležal (302)

Poslechněte si podcast