Umírám. Jak říct dětem, že Vánoce už s nimi neoslavíte?

Tento rozhovor vám sem dám celý, ok? A budu ráda, když nám dáte třeba pěkné hodnocení :)

Ale zpět ke smutku... Představuji vám rozhovor, který jsme dělali před 14 dny. Vracela jsem se kvůli němu dřív z dovolené. Vůbec jsem netušila, kdo si sedne do křesla naproti mně. Většinou beru hosty před rozhovorem na oběd. S Míšou by to nedávalo smysl a nechtěla jsem ho okrádat o čas. Čas, kterého měl tak málo. Doufala jsem, že bude lehce arogantní, nesympatický a prostě si „nesedneme“. Jenže všechno bylo jinak. Michal byl super. Skvělý chlap s obrovským srdcem a milující rodinou. A tak jsem doufala znova. Tentokrát, že přijde zázrak a my půjdeme za rok na kafe a já mu budu vyčítat, jak mě tenkrát vystrašil, když řekl, že umírá.

Kamarádka mi jednou řekla, že každý si zaslouží prožít svoji pohádku.

Tahle pohádka dobrý konec ale nemá. Bohužel i tak patří do našich životů stejně jako ty se šťastným koncem. Poslechněte si rozhovor, u kterého jsem celou dobu plakala, plakal Míša a vy budete plakat taky.

RIP Míšo. O tvoji rodinu se postaráme ❤️ https://donio.cz/andel-pro-vas-ted-budme-andely-pro-michalovu-rodinu