„Zlobivější kluci se posunou vždycky rychlejc" – Michal Nekola

Vyhrát mistrovství Evropy v kolektivním sportu se českému volejbalu povede jednou za generaci. Reprezentaci do 22 let se to letos podařilo a euforie trenéra Michala Nekoly vydržela tři dny. „Pak už člověk kouká dopředu," říká host, který si k titulu vedl tým čtyři roky — a věřil mu v době, kdy si tým nevěřil sám. V semifinále prohráli druhý set 42:40 a zápas přesto otočili. Zajímavé je, že právě tam Nekola pochybnosti neměl. Kdy tedy přišel moment, kdy si řekl, že to nemusí vyjít? A co se vlastně dá stihnout během oddechového času — jde o pokyny, nebo spíš o to hráče zastavit a nechat je přemýšlet?

Druhá půlka patří generaci, která přichází. Před třemi lety si Nekola udělal mezi hráči dotazník a jen tři z nich viděli volejbal jako svoje živobytí. Změnilo to vítězství? Jsou dnešní dvacetiletí přecitlivělejší než generace před nimi, nebo jenom jinak vybavení, a proč podle Nekoly zlobivější kluci rostou rychleji než ti hodní? Nakonec dojde na to, co českému volejbalu chybí, aby jeho hráči dostávali velké zahraniční smlouvy. Technicky prý dnes dokážeme připravit každého. „Na vrchol se technicky dostanou všichni, ale mentálně jenom ti nejlepší." Kolik dní v roce potřebuje reprezentace být spolu, aby to fungovalo — a kolik jich reálně dostane?

Přejeme příjemný poslech a nezapomeňte nás sledovat i na Instagramu .