Rusko a my

Předesílám, nejsem rusista vzděláním ani duší. Nejsem rusofob ani rusofil, poznal jsem vlastně Rusko jenom zběžně, nebydlel jsem třeba v Moskvě ani jiném ruském městě. Nicméně byl jsem tam už jao dítě i jako dospělý, v Soči na černomořském pobřeží, na Sibiři i na Kamčatce. Ta země ve mně budí zájem a respekt. Hlavně samozřejmě svou rozlohou a rozmanitostí, ale také tou široširou ruskou duší národa, který dokáže být současně velkorysý a neskutečně sobecký, otevřený i pokrytecký, statečný a podlý, milující a zavile nenávistný.

Z rozhovorů doma o Rusech a cestách po jejich zemi jsem nabyl přesvědčení, že máme silnou tendenci Rusko a jeho národ bud šmahem zavrhovat, nebo naopak často iracionálně obdivovat. Našel jsem si k tomu průzkumy, které o našem vztahu k jiným národům dělá Centrum pro výzkum veřejného mínění, pak tam pro jistotu i zavolal a utvrdil se v tom, že to není jen dojem, ale skutečnost. Rusko Cechy, Moravany a Slezany rozděluje víc, než jiné národy. A tohle je nezkrácená verza pořadu Zaostřeno, který jsem o tom natočil pro Ceský rozhlas: