„Když jsem řekla, že chci mít sex až po svatbě, byl ze mě terč posměchu.“ Dokument

Dokument a debata o stigmatizaci křesťanů v Česku. A je to stigmatizace? Jaké to je žít s vírou v zemi, kde většina nevěří? Mladí věřící mluví o posměchu, škatulkách, ale i odvaze nebát se být jiný.

Dokument Anny Šimůnkové dává hlas čtyřem mladým věřícím, kteří sdílejí své zkušenosti s předsudky, nepochopením i posměchem. „Být křesťanem v Česku znamená být ten jiný,“ říká jedna z respondentek. Jiní popisují, jak reagovalo jejich okolí, když mluvili o svých hodnotách, nebo když otevřeně přiznali, že věří. „Bála jsem se říct, že jsem křesťanka, aby mě hned nezařadili do škatulky,“ zní další výpověď. Religionista David Václavík v dokumentu připomíná, že Češi nejsou skuteční ateisté: „Jsou to spíš něcisté. Věří v něco, ale odmítají instituce.“ Podle něj jsou předsudky vůči věřícím zakořeněné historicky i mediálně. Kněz v českém filmu bývá často spíš karikatura než člověk z masa a kostí. Zajímavý je osobní přístup autorky. Ve svých postojích k náboženství se hledá a přátelství s věřícími vrstevníky jsou impulsy pro její zvýšenou citlivost k tématu. Autorka v dokumentu otevírá svůj osobní prostor hledání, přičemž nechává posluchače v napětí, jak to vlastně s vírou má ona sama.

Autorka: Anna Šimůnková, dramaturgie: Martina Pouchlá, zvuk: Filip Johánek a Pavel Zgarba