Světem Bible: Kazatel (5/15): Kazatel 4,1-16

S Šalomounem hledíme na určitou míru fatalismu, jakousi osudovost. A kromě toho se díváme na sobectví, jako na prostředek, jímž lidé chtějí uspokojit svou duši. Šalomoun se uchyluje k úvahám o "nebytí" člověka. Celá ta tíže má u něho kořen v pohledu na zlo, na vlastní nejistotu a marnost. Rozhodující je, abychom se dali vést tím, který všemu dává smysl, abychom všechno v životě konali v těsném spojení s Pánem Bohem.