Rušíme zrovna rodinu? Nebo ji znovu objevujeme? O nejintimnější instituci západu
Zásadní zlom v dějinách západu? Podle kanadského antropologa a evolučního biologa Josepha Henricha to možná nebyl rozum, renesance ani reforma, ale církevní zákaz sňatků mezi bratranci. Právě ten prý rozbil klanové vazby a otevřel prostor pro menší, svobodnější rodiny – a s nimi i pro individualismus, důvěru v pravidla a vznik západního typu myšlení. Detaily církevní regulace se tak mění ve stavební kámen civilizační revoluce. Výsledkem byli „nejpodivnější lidé na světě“, jak píše ve svém světovém bestselleru z roku 2022 –jednotlivci, kteří se orientují na normy, důvěřují cizincům a chtějí žít sami za sebe.
Feministická teoretička Sophie Lewis s tím nesouhlasí. Rodina není počátkem svobody, ale jejím koncem, přesněji: je továrnou na únavu, nerovnost a násilí. V manifestu Zrušte rodinu, rovněž z roku 2022, vyzývá k jejímu zničení, nikoli z nenávisti k vztahům, ale ve jménu jejich osvobození. Unavená matka za dveřmi malého bytu podle ní není obrazem péče, ale systémového selhání. A moderní technologie prý umožní vysvobodit reprodukci z pasti binarity a heteronormativity. Nejen péče se má kolektivizovat – dítě si přece může každý pořídit bez nutnosti zatěžovat se heteronormativním útlakem.
Navzdory podobným radikálním vizím – o které není ve filozofii nouze – se nezdá, že by rodiny mizely. Sice přibývá lidí žijících o samotě, klesá počet sňatků a narůstá podíl jedináčků, výzkumy však rovněž ukazují, že mladí lidé se ideje rodiny nevzdávají – nadále ji vnímají jako hodnotný a žádoucí cíl. Spíše než ústup rodiny sledujeme její proměnu, která někdy připomíná rozpad, jindy rozrůstání.
Socioložka Matilda White Rileyová – jejíž práci rozvíjí i současná autorka Eva Illouzová – popsala už před desetiletími pozoruhodný fenomén narůstající „rodinné hustoty“. V důsledku prodlužujícího se života, rozvodů, opakovaných sňatků a patchworkových uspořádání dnes můžeme žít až ve čtyřech generacích současně. Tento trend se už promítá i do domácností – zatímco v Česku převažují dosud ty menší, ve Spojených státech se počet těch, kde spolu žijí tři a více generací, za poslední dekádu téměř zčtyřnásobil. Ukazuje se, že ani rozvod nemusí být jen koncem, také může stát na počátku nové, rozšířené rodiny. Jinými slovy: zažíváme víc vztahů, víc konců – ale i víc začátků. A máme také víc času sledovat, jak vztahy stárnou, zanikají – a někdy nečekaně ožívají. Nežijeme v době po rodině, ale v éře její zahuštěné, mnohovrstevnaté přítomnosti.
Kapitoly
I. Rodina základ konfliktu [začátek až 15:55]
II. Zákaz bratranců změnil svět [15:55 až 27:00]
III. Dítě je svobodou rodičů [27:00 až 45:25]
IV. Rodina? Továrna na vyčerpání [45:25 až 01:03:10]
V. Doba po rodině? Kdeže [01:03:10 až konec]
Bibliografie
Česká mládež v roce 2021, in: Friedrich Ebert Stiftung, katalog.vupsv.cz+7library.fes.de+7cvvm.soc.cas.cz+7.
Anthony Giddens, Living in a Post-Traditional Society, in: U. Beck – A. Giddens – S. Lash, Reflexive Modernization: Politics, Tradition, and Aesthetics in the Modern Social Order, Cambridge: Cambridge University Press, 1996, str. 56–109.
Georg W. F. Hegel, Základy filosofie práva, přel. Vladimír Špalek, Praha: Academia – Nakladatelství Československé akademie věd, 1992.
Joseph Henrich, The WEIRDest People in the World: How the West Became Psychologically Peculiar and Particularly Prosperous, New York: Farrar, Straus and Giroux, 2020.
Pavel Kovář, Miroslav Plzák osobně, Praha: Nakladatelství xyz, 2011.
Sophie Lewis, Abolish the Family: A Manifesto for Care and Liberation. London – New York: Verso Books, 2022 (přel. Olga Pek, Praha: tranzit.cz, 2023).
Niklas Luhmann, Láska jako vášeň, přel. Miroslav Petříček, Praha: Prostor 2002.
Matilda White Riley, The Family in Aging Society. A Matrix of Latent Relationships, in: Journal of Family Issues, 4, 3, 1983, str. 439–454.
Rodney Stark, The Rise of Christianity: A Sociologist Reconsiders History, Princeton: Princeton University Press, 1996.