„Proč s tím něco neuděláš?“ O člověku v době optimalizace

Čím více se můžeme zdokonalovat, tím hůře snášíme vlastní nedokonalost. Technologie nám umožňují překonávat omezení, která donedávna k lidskému životu patřila. Můžeme rychleji pracovat, být výkonnější, měnit své tělo, odstraňovat jeho nedostatky. Jenže s novými možnostmi se mění také naše představa o tom, co je normální. Jakmile je možné nedokonalost odstranit, je obtížnější ji přijmout. „Proč s tím něco neuděláš?“ můžeme vytknout člověku, který nemíní své nedokonalosti technologicky odstraňovat. Takový jedinec se zkrátka nesnaží. Tuto zkušenost zachytil už v padesátých letech německo-rakouský filozof Günther Anders a pojmenoval ji „prometheovský stud“. Stydíme se prý za to, že nejsme podobně opravitelní, flexibilní a výkonní jako naše stroje, případně jako lidé, kteří optimalizaci přijímají. Výsledkem je, že začínáme žít ve světě, v němž nám měřítka lidského úspěchu předepisují stroje a to, co ještě včera bylo normální, dnes prohlašujeme za nedostatečné, ne-li přímo patologické.

Tato diagnóza je v ledačems přesvědčivá, ale také může drhnout. Copak není pravda, že člověk odjakživa přetvářel sám sebe? Že patří k jeho přirozeným touhám překonat sebe sama? Právě v tomto smyslu píše německý filozof Peter Sloterdijk ve své knize Musíš změnit svůj život o antropotechnice: vzdává hold asketům, myslitelům, umělcům, atletům, kteří odjakživa cvičili mysl i tělo, aby překračovali možnosti mysli i těla. Není umělá inteligence jen dalším vývojovým stupněm? A nehrozí, že budeme v době umělé inteligence nemístně obdivovat naši nedokonalost, která je možná to poslední lidské, co nám zbývá?

S oporou ve Sloterdijkově díle můžeme dodat: „Musíš změnit svůj život“ nadále platí. Je však třeba položit si otázku, podle jakých – či podle čí – měřítek se měníme. Současná optimalizace nám mnohdy vnucuje předem daná kritéria: méně tuku, více kroků, kvalitnější spánek, vyšší výkon. Sloterdijkova antropotechnika nám nabízí myslet sebeutváření jinak. Za cenné pak můžeme považovat i to, že se budeme učit třeba starořecky, ačkoli je to z hlediska efektivity marná činnost. Smysl může mít přesto: nejde nám pak totiž o měřitelný výsledek, ale o pozoruhodnost člověka, který tímto úsilím vzniká. Jinými slovy, čím více prostředků máme k vlastní optimalizaci, tím naléhavější je otázka, zda ještě sami určujeme, kým se chceme stát.

Obsah

I. Stydíme se před stroji? [úvod až 21:40]

II. Anders: migrant, esejista, „psycholog“ strojů [21:40 až 33:15]

III. Co se děje, když se stydíme? [33:15 až 47:00]

IV. Musíš změnit svůj život [47:00 až konec]

Bibliografie

Günther Anders, Die Antiquiertheit des Menschen Bd. I: Über die Seele im Zeitalter der zweiten industriellen Revolution, München: C. H. Beck, 2006.

Günther Anders, Der Emigrant, München: C. H. Beck, 2021.

Günther Anders, O prometheovském studu, přel. Jan Frei, Echo Media: 2026.

Hana Fifková – Tereza Matějčková, Budeme, kým jsme? Současnost očima sexuoložky, Praha: Kalich, 2025.

OECD, PISA 2025 Results (Volume I): Student School Life and Beyond, OECD Publishing, Paris, 2006. https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/publications/reports/2026/09/pisa-2025-results-volume-i_5265bfb1/73451bc5-en.pdf

Peter Sloterdijk, Du musst Dein Leben ändern, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2012.