Přijde Antikrist ve jménu dobra? René Girard a Peter Thiel o konci světa

Když některá média upozornila, že bychom umělé inteligenci neměli děkovat poté, co nám odpoví na otázku, protože tím zbytečně spotřebováváme energii – a pračce ostatně také neděkujeme –, ozval se Sam Altman. Ano, stojí to velké peníze, uznal, ale jsou to také velmi dobře vynaložené zdroje. Protože jeden nikdy neví… Žertem připomněl apokalyptické scénáře: Jakmile umělá inteligence převezme vládu, buďte si jistí, že si bude pamatovat, kdo děkoval.

Ostatně apokalyptická řeč – i ta vysloveně nežertovná – se mezi technologickými vývojáři těší oblibě. Jedním z nejpozoruhodnějších hlasů v této debatě je americký investor Peter Thiel. Spoluzaložil Palantir a byl také jedním z prvních investorů do Facebooku. Neměli bychom však zapomínat ani na to, že byl žákem francouzského filozofa Reného Girarda. Obojí – jak Facebook, tak současné řeči o apokalypse – s tímto francouzským myslitelem úzce souvisí.

Podle Girardovy teorie lze základní dynamiku společnosti vysvětlit pomocí pojmu mimetické touhy: netoužíme nezávisle na druhých, spíše sledujeme, po čem touží ostatní, a napodobujeme jejich touhu. To nás spojuje i rozděluje. Když všichni toužíme po tomtéž, sjednocuje nás to, ale rovněž mezi námi vznikají závist, zlost a konflikty. René Girard rozpoznává v této dynamice působení toho, co křesťanská tradice nazývá Satanem. Zlo nepřichází zvnějšku jako nám cizí síla, ale spíše se rodí z našich vztahů a rivalit.

Sociální sítě jsou dokonalou laboratoří mimetické touhy: ukazují nám, co mají, chtějí a obdivují druzí, a tím formují naše touhy, včetně nenávisti. A podle Petera Thiela jsou sociální sítě natolik mocné právě proto, že tak přesně kopírují naši přirozenost. Jenže zatímco tradiční společnosti měly mechanismy, jak kolektivní násilí usměrňovat, například prostřednictvím obětních beránků, my jsme tento mechanismus prohlédli a odmítli. Víme, že připisovat vinu za naše neštěstí nevinným obětem je nepřípustné. Jenže mimetická rivalita tím nezmizela – a otázka, jak zvládat její stupňování, zůstává otevřená.

Zde navazuje Peter Thiel. Obává se, že apokalyptické scénáře, které formulují technologičtí vývojáři i někteří filozofové, například Toby Ord, v nás probudí potřebu globální regulace, která nás uzavře do jedné technologicky spravované super-společnosti. Antikrist nepřijde jako ničitel světa. Může vystupovat jako největší humanista, který nás bude chtít ochránit před apokalypsou. Má však Peter Thiel vlastní odpověď? Přinejmenším naznačuje, kde ji hledat: v pokračování technologického pokroku a v překonávání některých omezení liberální demokracie. Ostatně již v roce 2009 poznamenal, že ve slučitelnost svobody a demokracie přestal věřit. Ale co když se Antikrist skrývá i v Thielově vlastní odpovědi?