Od Karla Sabiny až k Otovi Klempířovi a Andreji Babišovi

Karel Sabina je jednou z nejrozporuplnějších postav naší moderní historie. Všichni si zpíváme jeho texty z Prodané nevěsty, mnohé známe zpaměti, ale zároveň je symbolem udavačství, praotcem všech pozdějších konfidentů a udavačů, kteří se jako červená nit táhnou moderními českými dějinami až do dnešní doby, kdy máme hned dva spolupracovníky komunistické tajné policie ve vládě.Karel Sabina prožil dramatický život. Začínal jako radikální revolucionář a socialista. Současníky i některými historiky byl pokládán za jednoho z nejinteligentnějších a nejbystřejších lidí své doby. Za spiknutí proti monarchii byl ale odsouzen k trestu smrti, ten byl změněn na 18 let žaláře. Ve vězení strávil kus života, než byl amnestován. Ke spolupráci s tajnou policií ho přivedla existenční nouze, kdy nemohl nic publikovat bez svolení úřadů a byl pod stálou kontrolou. Když se se poměry uvolnily, stal se uznávaným vlastencem a literátem. Pak se ovšem – zřejmě indiskrecí – dostaly některé policejní materiály k českým vlastencům a byl odhalen.Bylo to v době, kdy se se slavily Sabinovy šedesátiny a on dostal zlaté hodinky od Umělecké besedy a zlaté pero od českého dělnictva, které ho vnímalo jako jednoho ze svých přátel. Verdikt nad Karlem Sabinou vynesl nikým nevolený „Národní soud“, což byla sešlost několika vlastenců, mezi kterými byl třeba Julius Grégr nebo Jan Neruda. Sabinovi bylo nabídnuto, že pokud se do 8 dnů odstěhuje z Čech a nebude už publikovat, nad vším se zavře voda. Sabina přijal, odjez do Drážďan, ale jeho konfidentství bylo stejně odhaleno a společnost ho tvrdě odsoudila. Zemřel v chudobě a osamělosti.Čeští vlastenci se s ním tedy vyrovnali dost drsně a zcela mimo právní rámec. Zdá se, že v druhé polovině 19. století budila spolupráce s tajnou policii mnohem větší pohoršení, než je tomu dnes, kdy nejsme zdaleka tak útlocitní, jako byli tehdejší mladí čeští vlastenci.