Nevidíme, co vidíme, ale co předpokládáme, že budeme vidět, tvrdí britský filozof Andy Clark v oceňované knize. Pravda neexistuje #08
Bitva o šaty – tak lze shrnout šílenství, které propuklo, když se v roce 2015 objevila na sociálních sítí fotka pruhovaných šatů. Jedněm bylo jasné, že jsou bílozlaté, druzí viděli, že jsou přece modročerné ( https://www.cnbc.com/2015/02/27/the-dress-that-broke-the-internet.html ). Pravdu měli druzí, ale kognitivní vědci se v následujících letech zaměřili na to, co jednotlivé skupiny spojuje. Proč jedni nevidí správné barvy a proč se lidé na tak základních danostech neumí shodnout? Ukázalo se, že existuje jediný rys, na jehož základě lze předvídat, jestli člověk uvidí barvy správně. Napoví to, v kolik hodin daní lidé vstávají, tedy to, zda jsou sovy nebo skřivani. Sovy viděly správně. Prý proto, že mají kvůli pozdnímu vstávání a ulehání větší zkušenost s umělým osvětlením a lépe předvídají, jak vrhá stín.
Britský filozof Andy Clark užívá bitvu o šaty jako jednu z ilustrací pro svou tezi představenou v knize The Experience Machine z roku 2023. Tvrdí v ní, že vnímání nespočívá výlučně, ale ani především na přijímání dat z vnějšku, ale na předvídání, které se odvíjí na základě naší minulé zkušenosti. Náš životní styl formuje očekávání, která vznášíme na svět, a to již na úrovni vnímání. „Vše, co děláme nebo prožíváme, je prostoupeno našimi očekáváními. Jedním z důsledků toho je, že nikdy nevidíme jednoduše to, co ‚skutečně je‘, zbavené vlastních očekávání nebo izolované od našich minulých zkušeností. Namísto toho je veškerá lidská zkušenost zčásti fantomem – produktem hluboce zakořeněných a z minulosti vyvěrajících předpovědí. Zakoušet svět bez očekávání a předpovědí lze stejně tak málo jako surfovat bez vln,“ tvrdí autor.
Autorka se v novém díle podcastu Pravda neexistuje? věnuje mimo jiné tomu, jak Clark svůj model vnímání uplatňuje na depresi. V jeho pojetí tkví deprese ve snížené schopnosti přijímat nové informace. Nemocný člověk se uzamkl ve svém světě, jeho nálada se osamostatnila od podnětů zvenčí. V tom případě je třeba rozbít duševní vzorce a naučit nemocného vnímat svět znovu nově a přimět jej, aby si vytvořil zdravější myšlenkové i percepční návyky. V tom mohou být nápomocná psychedelika. „Uvolňují sevření našeho stávajícího modelu toho, kdo jsme, co chceme a co je v našem životě nejsmysluplnější. Svět, sebe sama a ostatní pak můžeme prožívat novým, osvobozujícím způsobem,“ tvrdí Andy Clark.