Mizí lidé: mezi vzpourou davů a vzpourou profilů
Echo Podcasty
Poslechněte si podcast
Dnes
28 min
O epizodě podcastu
„Pojem davu je kvantitativní a zrakový,“ poznamenává José Ortega y Gasset ve své nejslavnější knize Vzpoura davů. V roce 1929 dokázal pojmenovat něco, co všichni viděli, ale chyběla k tomu slova – tak přelomová byla tehdejší zkušenost. „Města jsou plná lidí. Domy plné nájemníků. Ulice plné chodců. Divadla plná diváků. Co dřív nebylo problémem, jím nyní začíná být téměř natrvalo: najít místo.“ Ortega tím nemyslí jen množství lidí. Ukazuje, že v moderním světě se násobí i příležitosti, produkty, emoce, dokonce i myšlenky. Všeho je zkrátka víc.
Tahounem tohoto nadbytku je masový člověk, postava od počátku dvojznačná. Na první pohled může jeho popis znít jako přepjatá morální kritika – Ortega jej líčí jako bytost průměrnou, nevděčnou a bez hlubších závazků. Jenže tím jeho argument nekončí. Současně podotýká, že právě díky onomu nadbytku příležitostí, zkušeností i myšlenek žije masový člověk možná v nejkrásnějších časech. Tyto časy však mohou špatně skončit, pokud člověk nenajde správný směr. Ortegův překladatel Václav Černý k tomu dodává střízlivě: ty časy špatně skončily. Jak už španělský myslitel rozpoznal, největší nebezpečí spočívá ve ztrátě individuality – a právě ta se jeho době stala osudnou.
Dnes už sotva můžeme říct, že žijeme v masové době; v mnoha ohledech je digitální člověk dokonce jejím opakem. Zatímco masový člověk se včleňoval a podřizoval, digitální člověk nepřestává kutit na své výjimečnosti. Háček je v tom, že i tato výjimečnost je masově vyráběná. Skoro by se dalo říct, že stojíme před „masou individuality“ – před fenoménem, který se zaklíná svobodou, ale ve skutečnosti má blíže ke konformismu. V tomto ohledu se tak od masového člověka vlastně příliš neliší.
Ale jedno je přece jen patrné: digitální člověk už nemá dojem, že je všeho nadbytek. Přinejmenším víra v neomezené možnosti se vytratila. Masový člověk kdysi zakoušel moc v davu – v něm ještě pulzovalo něco jako nitro. A měl svá místa: stadiony, náměstí, kina. Digitální člověk však osiřel. Přišel i o prostor, v němž by mohl zahlédnout sám sebe spolu s ostatními. Místa, places, se mění v prostory, spaces. Možná se symbolem digitálního člověka stal obávaný shitstorm: zoufalý pokus o simulaci moci. Je sice nepříjemný, ale zvláštním způsobem němý – hlasitý výkřik, který záhy vyprchá, protože za ním nestojí skutečná přítomnost lidí. Když Ortega charakterizoval svou dobu slovy „Lidé jsou všude“ – a nemínil tím jen jejich počet – o té naší se možná jednou bude říkat pravý opak: „Lidé nejsou.“ A také se tím možná nebudou mínit počty.
Kapitoly
I. Od stadionu k síti: proměna masového člověka [úvod až 18:35]
II. Filosof ve století mas: od Quijota ke Vzpouře davů [18:35 až 40:55]
III. „Žiji, tedy filosofuji“ [40:55 až 52:55]
IV. Pitva masového člověka [52:55 až 01:08:35]
V. Digitální člověk: individualita jako nová masa [01:08:35 až konec]
Bibliografie
Andrew Dobson, An Introduction to the Politics and Philosophy of Jose Ortega y Gasset, Cambridge: Cambridge University Press 2009.
Josef Forbelský, „Václav Černý, Ortega y Gasset a Julien Benda o Evropě“, in: Literární noviny, Roč. 13, 2002, č. 41, 7. 10., str. 5, https://vufind.ucl.cas.cz/Record/001294586?sid=32417122.
Byung-Chul Han, Im Schwarm. Ansichten des Digitalen, Berlin: Matthes und Seitz, 2013.
José Ortega y Gasset, Meditace o Quijotovi, přel. Martina Mašínová, Brno Host, 2007.
José Ortega y Gasset, Vzpoura davů, přel. Václav Černý, Praha: Naše vojsko, 1993.
José Ortega y Gasset, What is philosophy?, New York : Norton, 1964.
„Pojem davu je kvantitativní a zrakový,“ poznamenává José Ortega y Gasset ve své nejslavnější knize Vzpoura davů. V roce 1929 dokázal pojmenovat něco, co všichni viděli, ale chyběla k tomu slova – tak přelomová byla tehdejší zkušenost. „Města jsou plná lidí. Domy plné nájemníků. Ulice plné chodců. Divadla plná diváků. Co dřív nebylo problémem, jím nyní začíná být téměř natrvalo: najít místo.“ Ortega tím nemyslí jen množství lidí. Ukazuje, že v moderním světě se násobí i příležitosti, produkty, emoce, dokonce i myšlenky. Všeho je zkrátka víc.
Tahounem tohoto nadbytku je masový člověk, postava od počátku dvojznačná. Na první pohled může jeho popis znít jako přepjatá morální kritika – Ortega jej líčí jako bytost průměrnou, nevděčnou a bez hlubších závazků. Jenže tím jeho argument nekončí. Současně podotýká, že právě díky onomu nadbytku příležitostí, zkušeností i myšlenek žije masový člověk možná v nejkrásnějších časech. Tyto časy však mohou špatně skončit, pokud člověk nenajde správný směr. Ortegův překladatel Václav Černý k tomu dodává střízlivě: ty časy špatně skončily. Jak už španělský myslitel rozpoznal, největší nebezpečí spočívá ve ztrátě individuality – a právě ta se jeho době stala osudnou.
Dnes už sotva můžeme říct, že žijeme v masové době; v mnoha ohledech je digitální člověk dokonce jejím opakem. Zatímco masový člověk se včleňoval a podřizoval, digitální člověk nepřestává kutit na své výjimečnosti. Háček je v tom, že i tato výjimečnost je masově vyráběná. Skoro by se dalo říct, že stojíme před „masou individuality“ – před fenoménem, který se zaklíná svobodou, ale ve skutečnosti má blíže ke konformismu. V tomto ohledu se tak od masového člověka vlastně příliš neliší.
Ale jedno je přece jen patrné: digitální člověk už nemá dojem, že je všeho nadbytek. Přinejmenším víra v neomezené možnosti se vytratila. Masový člověk kdysi zakoušel moc v davu – v něm ještě pulzovalo něco jako nitro. A měl svá místa: stadiony, náměstí, kina. Digitální člověk však osiřel. Přišel i o prostor, v němž by mohl zahlédnout sám sebe spolu s ostatními. Místa, places, se mění v prostory, spaces. Možná se symbolem digitálního člověka stal obávaný shitstorm: zoufalý pokus o simulaci moci. Je sice nepříjemný, ale zvláštním způsobem němý – hlasitý výkřik, který záhy vyprchá, protože za ním nestojí skutečná přítomnost lidí. Když Ortega charakterizoval svou dobu slovy „Lidé jsou všude“ – a nemínil tím jen jejich počet – o té naší se možná jednou bude říkat pravý opak: „Lidé nejsou.“ A také se tím možná nebudou mínit počty.
Kapitoly
I. Od stadionu k síti: proměna masového člověka [úvod až 18:35]
II. Filosof ve století mas: od Quijota ke Vzpouře davů [18:35 až 40:55]
III. „Žiji, tedy filosofuji“ [40:55 až 52:55]
IV. Pitva masového člověka [52:55 až 01:08:35]
V. Digitální člověk: individualita jako nová masa [01:08:35 až konec]
Bibliografie
Andrew Dobson, An Introduction to the Politics and Philosophy of Jose Ortega y Gasset, Cambridge: Cambridge University Press 2009.
Josef Forbelský, „Václav Černý, Ortega y Gasset a Julien Benda o Evropě“, in: Literární noviny, Roč. 13, 2002, č. 41, 7. 10., str. 5, https://vufind.ucl.cas.cz/Record/001294586?sid=32417122.
Byung-Chul Han, Im Schwarm. Ansichten des Digitalen, Berlin: Matthes und Seitz, 2013.
José Ortega y Gasset, Meditace o Quijotovi, přel. Martina Mašínová, Brno Host, 2007.
José Ortega y Gasset, Vzpoura davů, přel. Václav Černý, Praha: Naše vojsko, 1993.
José Ortega y Gasset, What is philosophy?, New York : Norton, 1964.
Obsah epizody:
00:28 - Masový vs digitální člověk02:11 - Nadbytek lidí a možností
03:33 - Stadiony, kina a prázdná města
04:53 - Paradox samoty v davu
06:12 - Samota jako ztráta souvislosti
07:34 - Bydlení a život o samotě
08:19 - Ortega, válka a masovost
09:42 - Pokrok, gramotnost a výkony
10:47 - Nádherná doba i úpadek
12:25 - Vzpoura davů vs profily
13:33 - Nadbytek a recese současnosti
15:01 - Proč se vracet k Ortegovi
16:01 - Styl psaní a český překlad
18:33 - Další Ortega v češtině
21:35 - Životopis a studia v Německu
24:19 - Perspektivismus a okolnosti
28:23 - Reklama