Echo Media

Zpravodajství

Politické zprávy

Kacíř Jan Patočka: Dvacáté století – válečné, ale nehybné. A my jsem se z nihilismu vymanili? Pravda neexistuje? #33

Echo Podcasty

Audio a video obsah od redakce deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo. 

•	Echo Porada
•	Hrot Pavla Štrunce
•	Echo Salon
•	Muži za pultem
•	Výpravy Jiřího Peňáse
•	Pravda neexistuje TM
•  Minulost není historie

V Kacířských esejích píše Jan Patočka o „děsivé nehybnosti sebevrahů“. Toto vyjádření v sobě nese odkaz na jeho teorii subjektivity jako pohybu. Člověka definuje třemi pohyby. V prvním přejímáme svět a včleňujeme se do něj, necháme se jím nést; v druhém bojujeme, pracujeme, uplatňujeme sebe. Ve třetím předešlé dva pohyby zpochybňujeme, a tím je teprve završujeme. Patočkova sebevraha znehybní třetí pohyb. Nechá se přesvědčit otřesením, zůstává stát u ztráty smyslu.
	Patočkovy Kacířské eseje, poprvé publikované v roce 1975, jsou jednou z nejpřekládanějších filozofických knih české filozofie, patrně i kvůli působivé šesté eseji, v níž autor interpretuje dvacáté století z hlediska války. Tu nezavrhuje. Naopak navazuje na myšlenky, které doprovázejí filozofii od jejích začátků. Válka je otcem všech věcí, říká Hérakleitos – a Patočka to neodmítá. Konflikt nás rozvíjí, právě i tím, že lomcuje našimi jistotami. Nemusíme si hned představit reálnou válku. Máme-li zažít ve třetím pohybu otřesení, asi se nám nezadaří, budeme-li se všude setkávat s mírností.
	Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že platí něco podobného jako v případě sebevraha. Nemáme-li svět umrtvit, musíme démonické síly války přesáhnout. Znamená to, že se nesmíme nechat přesvědčit otřesením a zůstat stát u dogmatického skepticismu. To by bylo pramálo kacířské. I reálné historické války otevírají dvě cesty. Jedna je sebevražedná a znehybňující: do válek se ponoříme s fascinací a necháme se její sílou přemoci. Druhá je nejistá, ale nadějeplná. Otřesení, které jen neoslabuje, ale rovněž obnažuje vlastní sílu, přesáhneme novým pojmem odpovědnosti. Tu Patočka nazývá „solidaritou otřesených“. Patočka se zde pohybuje, věren kacířství, na hraně: zkušenost násilí je základem pro nejzazší možnosti lidství, pro to, co někteří autoři označují jako pokřesťanský pojem odpovědnosti.

Kapitoly

I. Charta a kacíř [začátek až 20:30]
II. „Zápolil s beznadějí.“ [20:30–31:45]
III. Z čeho se rodí dějiny [31:45–52:05]
IV. Válka tvůrcem jednoty? Ale co dál? [52:05–57:00]
V. Solidarita otřesených [57:00 až konec]

Celá epizoda na 
Pravda neexistuje? (@pravdaneexistujetm) | Forendors
nebo na echo24.cz

V Kacířských esejích píše Jan Patočka o „děsivé nehybnosti sebevrahů“. Toto vyjádření v sobě nese odkaz na jeho teorii subjektivity jako pohybu. Člověka definuje třemi pohyby. V prvním přejímáme svět a včleňujeme se do něj, necháme se jím nést; v druhém bojujeme, pracujeme, uplatňujeme sebe. Ve třetím předešlé dva pohyby zpochybňujeme, a tím je teprve završujeme. Patočkova sebevraha znehybní třetí pohyb. Nechá se přesvědčit otřesením, zůstává stát u ztráty smyslu.
	Patočkovy Kacířské eseje, poprvé publikované v roce 1975, jsou jednou z nejpřekládanějších filozofických knih české filozofie, patrně i kvůli působivé šesté eseji, v níž autor interpretuje dvacáté století z hlediska války. Tu nezavrhuje. Naopak navazuje na myšlenky, které doprovázejí filozofii od jejích začátků. Válka je otcem všech věcí, říká Hérakleitos – a Patočka to neodmítá. Konflikt nás rozvíjí, právě i tím, že lomcuje našimi jistotami. Nemusíme si hned představit reálnou válku. Máme-li zažít ve třetím pohybu otřesení, asi se nám nezadaří, budeme-li se všude setkávat s mírností.
	Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že platí něco podobného jako v případě sebevraha. Nemáme-li svět umrtvit, musíme démonické síly války přesáhnout. Znamená to, že se nesmíme nechat přesvědčit otřesením a zůstat stát u dogmatického skepticismu. To by bylo pramálo kacířské. I reálné historické války otevírají dvě cesty. Jedna je sebevražedná a znehybňující: do válek se ponoříme s fascinací a necháme se její sílou přemoci. Druhá je nejistá, ale nadějeplná. Otřesení, které jen neoslabuje, ale rovněž obnažuje vlastní sílu, přesáhneme novým pojmem odpovědnosti. Tu Patočka nazývá „solidaritou otřesených“. Patočka se zde pohybuje, věren kacířství, na hraně: zkušenost násilí je základem pro nejzazší možnosti lidství, pro to, co někteří autoři označují jako pokřesťanský pojem odpovědnosti.
 
Kapitoly
 
I. Charta a kacíř [začátek až 20:30]
II. „Zápolil s beznadějí.“ [20:30–31:45]
III. Z čeho se rodí dějiny [31:45–52:05]
IV. Válka tvůrcem jednoty? Ale co dál? [52:05–57:00]
V. Solidarita otřesených [57:00 až konec]
 
Celá epizoda na 
<a href="https://www.forendors.cz/pravdaneexistujetm">Pravda neexistuje? (@pravdaneexistujetm) | Forendors</a>
nebo na echo24.cz

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Kacíř Jan Patočka: Dvacáté století – válečné, ale nehybné. A my jsem se z nihilismu vymanili? Pravda neexistuje? #33

Poslechněte si podcast