Echo Media

Zpravodajství

Politické zprávy

Filozofie a infarkt duše: Je vyhoření opravdu takový strašák?

Echo Podcasty

Audio a video obsah od redakce deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo. 

•	Echo Porada
•	Hrot Pavla Štrunce
•	Echo Salon
•	Muži za pultem
•	Výpravy Jiřího Peňáse
•	Pravda neexistuje TM
•  Minulost není historie

Jste vyhořelí? Jestli jste se podpálili, není divu. Takto realisticky by na vlnu vyčerpání v celém západním světe možná zareagoval antický myslitel. Únava i stavy těžšího vyčerpání jsou v kontextu antické nauky o čtyřech tělesných šťávách chápány jako jevy nedramatické. Nastávají tehdy, když se člověk zpravidla svým vlastním přičiněním dostal z rovnováhy. Ideální je udržoval harmonii čtyř šťáv. 	Kdo si zahrával natolik, že propadl vášni, což znamená, že nevedl mírný život, nemůže se divit, že vyhořel. Z tohoto hlediska také nepřekvapí, že moderna, která si na nemírnosti postavila svou image, je dobou lidí bez síly. Dává proto smysl, když korejsko-německy filozof Byung Chul Han započíná svou knihu Společnost únavy větou: „Každá společnost má svou definiční nemoc“ a tu naši dobu určuje jako dobu vyčerpání. Odkud to vyčerpání? Důvodem je prý přemíra pozitivnosti a nedostatek vnější negativity. Vše se stalo milé, pohodlné, příjemné – a tudíž také nesnesitelné. Jak to autor míní? Je sice hrozné, že otrokář bije svého „podřízeného“. Ale má to i své světlé stránky. Takový otrok si dává pozor, aby tomu zmetkovi nevycházel vstříc a hlídá si své. Neudělá nic navíc a kde může, podvede jej. Nás zaměstnavatel nejenže nebičuje, on už na nás ani neřve. Úplně nejhorší je, když nám rozumí. Zaměstnavatel, který v nás věří, se hned pokouší o náš infarkt duše. Ve slabších povahách – což my býváme – to vyvolává sklon chtít dokázat, že „na to máme“. Hlavně nezklamat. Co následuje, jsme již mockrát zažili. Vyhoření.	Právě proto, že je Hanova kniha z roku 2010 natolik podnětná, zasluhuje si kritickou reflexi. Han píše, že dříve lidé měli revoluce, zatímco my už máme jen deprese. Míní tím, že jsme se ocitli v sebevykořisťovatelském období, které se mění v novou totalitu. Definičním znakem unaveného člověka totiž je, že nevidí možnosti. Místo toho, aby se rozčílil a změnil společnost, sesune se úplně sám pod stůl. Čímž definitivně propadne statusu quo. Je však otázka, jestli tohle zaříkávání není sebenaplňujícím proroctvím. Tak dlouho si budeme říkat, jak jsme všichni unavení a že nemáme možnosti, až se probudíme jednoho dne do světa, který je úplně jiný. Čím to? Ti, kteří nečetli podobné knihy a neví nic o tom, že formou doby je únava, viděli možností ažaž a ten náš svět prostě změnili. I. „Místo revolucí máme deprese.“ [úvod až 10:10]II. Hořet? Kdo tuhle blbost vymyslel? [10:10 až 23:40]III. Zmasovění burnoutů [23:40 až 38:40]IV. „Každá společnost má svou definiční nemoc.“ [38:40 až 49:50]V. Únava, naše spojenkyně [49:50 až závěr]BibliografiePeter Handke, Tři pokusy, přel. Jitka Jílková, Praha: Prostor, 1993.Byung Chul Han, Müdigkeitsgesellschaft, Berlin: Matthes und Seitz, 2010.Byung Chul Han, Palliativgesellschaft. Schmerz heute, Berlin: Matthes und Seitz, 2020.Byung Chul Han, Vyhořelá společnost, přel. Radovan Baroš, Praha: Rybka, 2010.Anna K. Schaffner, Exhaustion: A History, New York: Columbia University Press, 2016. Georges Vigarello, A History of Fatigue. From the Middle Ages to the Present, Cambridge: Polity Press, 2022.

Jste vyhořelí? Jestli jste se podpálili, není divu. Takto realisticky by na vlnu vyčerpání v celém západním světe možná zareagoval antický myslitel. Únava i stavy těžšího vyčerpání jsou v kontextu antické nauky o čtyřech tělesných šťávách chápány jako jevy nedramatické. Nastávají tehdy, když se člověk zpravidla svým vlastním přičiněním dostal z rovnováhy. Ideální je udržoval harmonii čtyř šťáv. 	Kdo si zahrával natolik, že propadl vášni, což znamená, že nevedl mírný život, nemůže se divit, že vyhořel. Z tohoto hlediska také nepřekvapí, že moderna, která si na nemírnosti postavila svou image, je dobou lidí bez síly. Dává proto smysl, když korejsko-německy filozof Byung Chul Han započíná svou knihu Společnost únavy větou: „Každá společnost má svou definiční nemoc“ a tu naši dobu určuje jako dobu vyčerpání. Odkud to vyčerpání? Důvodem je prý přemíra pozitivnosti a nedostatek vnější negativity. Vše se stalo milé, pohodlné, příjemné – a tudíž také nesnesitelné. Jak to autor míní? Je sice hrozné, že otrokář bije svého „podřízeného“. Ale má to i své světlé stránky. Takový otrok si dává pozor, aby tomu zmetkovi nevycházel vstříc a hlídá si své. Neudělá nic navíc a kde může, podvede jej. Nás zaměstnavatel nejenže nebičuje, on už na nás ani neřve. Úplně nejhorší je, když nám rozumí. Zaměstnavatel, který v nás věří, se hned pokouší o náš infarkt duše. Ve slabších povahách – což my býváme – to vyvolává sklon chtít dokázat, že „na to máme“. Hlavně nezklamat. Co následuje, jsme již mockrát zažili. Vyhoření.	Právě proto, že je Hanova kniha z roku 2010 natolik podnětná, zasluhuje si kritickou reflexi. Han píše, že dříve lidé měli revoluce, zatímco my už máme jen deprese. Míní tím, že jsme se ocitli v sebevykořisťovatelském období, které se mění v novou totalitu. Definičním znakem unaveného člověka totiž je, že nevidí možnosti. Místo toho, aby se rozčílil a změnil společnost, sesune se úplně sám pod stůl. Čímž definitivně propadne statusu quo. Je však otázka, jestli tohle zaříkávání není sebenaplňujícím proroctvím. Tak dlouho si budeme říkat, jak jsme všichni unavení a že nemáme možnosti, až se probudíme jednoho dne do světa, který je úplně jiný. Čím to? Ti, kteří nečetli podobné knihy a neví nic o tom, že formou doby je únava, viděli možností ažaž a ten náš svět prostě změnili.  I. „Místo revolucí máme deprese.“ [úvod až 10:10]II. Hořet? Kdo tuhle blbost vymyslel? [10:10 až 23:40]III. Zmasovění burnoutů [23:40 až 38:40]IV. „Každá společnost má svou definiční nemoc.“ [38:40 až 49:50]V. Únava, naše spojenkyně [49:50 až závěr] Bibliografie Peter Handke, Tři pokusy, přel. Jitka Jílková, Praha: Prostor, 1993.Byung Chul Han, Müdigkeitsgesellschaft, Berlin: Matthes und Seitz, 2010.Byung Chul Han, Palliativgesellschaft. Schmerz heute, Berlin: Matthes und Seitz, 2020.Byung Chul Han, Vyhořelá společnost, přel. Radovan Baroš, Praha: Rybka, 2010.Anna K. Schaffner, Exhaustion: A History, New York: Columbia University Press, 2016. Georges Vigarello, A History of Fatigue. From the Middle Ages to the Present, Cambridge: Polity Press, 2022.

Aplikace Youradio Talk

Filozofie a infarkt duše: Je vyhoření opravdu takový strašák?

Poslechněte si podcast