Echo Media

Zpravodajství

Politické zprávy

Fiskální dohled a rozpočtová odpovědnost

Návrh ústavní rozpočtové odpovědnosti a rozpočtová politika ČR

Spor o státní rozpočet

Postsocialistická transformace českého průmyslu

Česká ekonomika

Česká rozpočtová odpovědnost

Konsolidace veřejných financí v ČR

Veřejné finance a rozpočtová politika Česka

Schválení státního rozpočtu se schodkem 310 mld

Procedura nadměrného deficitu v EU

Životní úroveň v Česku po roce 1989

Zákon o rozpočtové odpovědnosti

Rozpočtová pravidla EU a národní dluhová brzda

Postkomunistická transformace v Československu a Česku

Rozpočtový proces vlády

Rozpočtový deficit

Postkomunistická ekonomická transformace

Fiskální politika Evropské unie

Poslanecká sněmovna

Rozpočtové provizorium Česko

Státní rozpočet ČR

Schodek státního rozpočtu ČR

Fiskální politika ČR

Rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny

Návrh státního rozpočtu ČR

Veřejné finance a státní rozpočet ČR

Rozpočtové provizorium a fiskální strategie vlády

Privatizace a převody majetku v Česku po roce 1989

Polsko

Česká republika

Úvod a představení

Rozpočet a deficit

Rozpočet jako signál

Provizorium a škrty

Investice a multiplikátor

Prioritizace vládních výdajů

Fiskální pravidla návrhy

Růst a struktura

Devadesátky a transformace

Role státu a závěr

Devadesátky nebyly chyba. Chyba je, že jsme na ně rezignovali. Byli jsme odvážní. Teď jsme pohodlní

Echo Podcasty

Audio a video obsah od redakce deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo. 

•	Echo Porada
•	Hrot Pavla Štrunce
•	Echo Salon
•	Muži za pultem
•	Výpravy Jiřího Peňáse
•	Pravda neexistuje TM
•  Minulost není historie

<p>Debata o státním rozpočtu se v Česku dlouhodobě vede špatně. Místo aby se soustředila na strukturu výdajů a směřování hospodářské politiky, zúžila se na jediné číslo, a to výši schodku. Tvrdí to hlavní ekonom investiční skupiny DRFG Martin Slaný, který byl hostem Hrotcastu. „Jak kdyby se všechno zúžilo na ten deficit. Teď je tady 310, předtím bylo 286, někdo mluví o 290. Přidává se strukturální deficit, fiskálně neutrální operace, jednorázové položky. A je z toho hrozný mišmaš,“ říká Slaný a dodává, že takto vedená debata je podle něj „strašně plytká a úzká“.Rozpočet podle něj nelze chápat jako technickou účetní položku. „Státní rozpočet v sobě ztělesňuje hospodářskou politiku vlády. Není to jen součet příjmů a výdajů,“ zdůrazňuje. Právě proto očekával, že nová vláda využije první rozpočet k jasnému vymezení směru. „Čekal jsem, že vyšle signál společnosti i ekonomice, že přichází změna.“ Za chybu nepovažuje ani případné delší rozpočtové provizorium. Naopak. „Rozpočtové provizorium není tragédie. Kdybych byl na místě ministryně financí, tak ho držím co nejdéle. Je to určitý druh šetření a vytváří tlak na systém,“ míní Slaný. Podle něj by bylo lepší rozpočet připravovat pomaleji, ale s jasným rámcem. Klíčovým problémem českých veřejných financí jsou podle něj výdaje. Přesto se rozpočtová pravidla soustředí především na deficit a dluh. „Nikdy jsem nebyl zastáncem pravidel, která se věnují abstraktním pojmům typu strukturální deficit. Normální občan vůbec netuší, co to je,“ říká. Podle Slaného by se fiskální pravidla měla zaměřit na dlouhodobý růst výdajů vůči HDP.Slaný se v rozhovoru vrací i k devadesátým létům a k období ekonomické transformace, které podle něj dnešní debaty často zkreslují nebo zjednodušují. Připomíná, že tehdejší reformy byly ve srovnání s dnešními zásahy státu mimořádně radikální. „To byl skok po padesáti letech centrálního plánování absolutně do neznáma. Najednou se začaly skutečně vytvářet ceny,“ říká. Za jeden z klíčových úspěchů transformačního období považuje udržení makroekonomické stability. „Měli jsme jednu z nejnižších inflací ze všech zemí východního bloku a dokázali jsme si cenovou stabilitu udržet sami,“ upozorňuje. Právě to podle něj vysvětluje, proč Česko dodnes není v eurozóně, na rozdíl od některých zemí, které transformaci nezvládly. „Země jako Bulharsko nebo pobaltské státy potřebovaly pevnou měnovou kotvu, protože ten transformační proces nezvládly,“ dodává.Slaný zároveň kritizuje současnou snahu se od devadesátých let distancovat. „Je obrovská chyba, že se dnes tyhle reformy relativizují nebo že se od nich politicky ustupuje. Pokud má být někdo na devadesátá léta hrdý, tak právě proto, že nás dostala tam, kde jsme,“ říká. Podle něj tehdy existoval jasný reformní étos, který dnes chybí.</p>

Aplikace Youradio Talk

Devadesátky nebyly chyba. Chyba je, že jsme na ně rezignovali. Byli jsme odvážní. Teď jsme pohodlní

Poslechněte si podcast