Český pop potřebuje duši, ne dokonalost, říká Eli Kopecká a mluví o hudbě a (ne)férovém showbyznysu

Zpěvačka a autorka Eli Kopecká patří k novým hlasům českého popu, které si cílevědomě hledají vlastní prostor mimo zavedené škatulky. V rozhovoru pro podcast Men’s Factor mluvila otevřeně o tom, jak těžké je uspět v tuzemském showbyznysu, kde se podle ní „pořád točí stejní lidé“.

„Mám ráda hudbu, která má emoci, ne jen perfektní techniku,“ říká. Sama začínala v legendárním dětském souboru Bambini di Praga, zkoušela konzervatoř, ale nakonec ji odmítli. „Zpěv se dá naučit, ale barva hlasu ne,“ dodává. Do širšího povědomí se dostala účastí v SuperStar, kde skončila druhá. Dnes pracuje na své první desce, kterou plánuje vydat v lednu.

Na rozdíl od mnoha současných interpretů se Kopecká vymezuje proti syntetickým beatům a preferuje živé nástroje – kytaru, klavír a bicí. Inspiraci hledá u umělců jako Harry Styles, Miley Cyrus nebo Adele, ale zároveň zůstává věrná češtině: „Tady se pořád víc poslouchá česká hudba. Když už si někdo pustí angličtinu, sáhne po zahraničním interpretovi.“

Obsah epizody:

00:00 - Představení, dětství a hlas
03:07 - SuperStar a vokální práce
07:16 - Vzory, barva hlasu, autenticita
11:08 - Skládání, tým, singly, zvuk
14:02 - Živé nástroje a zahraničí
15:36 - Čeština vs angličtina, plány
19:26 - Koncerty, country a Stapleton
23:18 - Rockové hlasy a média
25:56 - Trh, PR a mentalita
28:52 - Kapela, vokály a dřina
31:52 - Ženy v branži, vztahy
33:20 - Deska: láska, rap, naděje
37:00 - Nástroje, vkus a jazz
38:54 - Muzikanti, ego a malý trh
41:12 - Covid, Gunčíková a cvičení
44:02 - Nejistota profese a učení
45:00 - Rozloučení a díky