Jak pečovat o vztahy na kterých nám záleží? Co ano a co ne?

Jak pečovat o vztahy, na kterých nám záleží? Co ano a co ne?

Už Aristoteles řekl, že člověk je tvor společenský. V průběhu celého našeho života se pohybujeme v síti sociálních vztahů. Mohou to být vztahy rodinné, partnerské, přátelské, sousedské, pracovní atd. Každá kategorie vztahů má svá specifika, ale taky mají něco společného. Třeba pokud chceme, aby nám to ve vztahu s partnerem, v rodině, v přátelství, na pracovišti, v sousedství ….klapalo, tak pro to musíme NĚCO udělat.

Proč je vůbec důležité pečovat o vztahy? Vztahy mezi námi potvrzují naší identitu a naší pozici ve společnosti. Skrze interakce s druhými se o sobě dozvídáme důležité věci, jednak jejich zpětnými vazbami, ale také poznáváním svých reakcí a prožitků v různých sociálních situacích. Ty nejspolehlivější interakce máme právě s těmi lidmi, ke kterým máme důvěru a pevné pouto. Čím delší vztah, tím lépe, protože v historii vztahu s druhými hledáme kořeny své identity, které se projevují v našem současném “já”.

Jak se to vlastně dělá, cíleně pečovat o vztah s druhými lidmi?

Každý vztah se opečovává a posiluje zejména společně tráveným časem. Není to ale ledajaký čas. Je to cíleně strávený čas s druhým člověkem za účelem budování vztahu. Náplň takového času může být různá, od komunikace přes společnou činnost nebo tiché sdílení zážitku. Hlavním kritériem je, že si uvědomuji přítomnost druhé osoby a těším se z její přítomnosti v tomto okamžiku. Takže míjení se s ostatními členy rodiny ve společné domácnosti opravdu může mít stejný přínos pro budování vztahu jako třeba odpoledne s přáteli, pokud je tam přítomný TEN prožitek (třeba že jsem rád doma a že jsem rád, že jsou tady i oni, že spolu tvoříme jednu domácnost apod.) Tou náplní společného času může být cokoliv a mělo by to být pestré a pokud možno i uvědomělé, alespoň zpětně (“bylo to fajn jít dneska spolu na hory, dobře se mi s ní povídalo” apod.) Míra společného času je individuální, ale měly by s ní být spokojeny obě strany.

Často se péče o vztah ani nemusí jevit jako nějaká cílená práce. Když nám je s druhým dobře, jde to samo. Obtížnější to je zejména ve chvílích, když jsme s druhým pohádaní, když se nám do toho moc nechce, když jsme unavení, když nemáme čas, když se nám něco nelíbí atd. Zkrátka když jsou mezi námi nějaké překážky, ať už je vnímá jedna nebo obě strany. Pak se nám naopak může zdát, že jakákoliv interakce s druhým člověkem je buď nucená, nebezpečná (např. musím v sobě emoce dusit, abych nevybouchla) a případně i “falešná” (např. se budu muset před druhým přetvařovat). Spektrum reakcí v takových případech je velmi široké a je zcela v pořádku podpořit sám sebe a vyhovět svým potřebám. Zároveň je ale na místě položit na misku váh svoje potřeby versus zájem o druhého. Zájem o druhého je totiž předpokladem dobrého, úspěšného vztahu. A v dobrých vztazích se cítíme dobře, že? Dobré vztahy mají blahodárný vliv na naše psychické zdraví. Takže třeba, když se budu po práci rozhodovat, jestli jít domů, protože jsem unavená, nebo si s kolegy zajdu na večeři, měla bych si to “zvážit”, co je pro mě a pro mé vztahy s druhými v danou chvíli více přínosné. Jednotlivé situace jsou samozřejmě velice specifické a vždy je třeba zvážit více faktorů a okolností, ale vše se to vlastně základá na citlivosti vůči sobě i druhým lidem a dovednosti se rozhodnout.

Jak se říká, bez práce nejsou koláče. Odměnou za “práci” na vztazích nám nejsou jen dobří přátelé, rodina, kolegové, sousedi… ale také podpora dobrého psychického zdraví.