#51 O POTÍŽÍCH S KAMARÁDY: Neumíte si hrát všichni hezky společně?!

Ze začátku, když jsme ještě s dítětem v symbióze a nevstupujou do toho další vlivy, se nám možná docela dobře daří naplňovat všechny jeho potřeby a snižovat míru frustrace a zklamání, která by mohla ústit do velkých emocí až hysteráků.

To se ale rychle změní, když se dítě začne dostávat do střetu s realitou v rámci širší rodiny, na kroužku, na dětském hřišti, ve školce i ve škole.
To jsou místa, kde dítě začíná budovat vztahy s vrstevníky nebo dalšími dětmi, které dost často fungují jinak, než je naše dítě zvyklé z domu a z kontaktu s námi.

Najednou začne zažívat odmítnutí, zradu, zklamání, boj o moc, nátlak i fyzickou či slovní agresi. Jak dětem pomoct tyhle situace zvládat a co můžeme jako rodiče dělat pro to, aby nepřišly o všechny kamarády nebo neskončily v blbý partě?

Není to vůbec snadné. Často je totiž téma kamarádských vztahů křehké a bolavé i pro nás. A to zejména tehdy, když jsme se sami potkali s odmítnutím, nepřijetím nebo ztrátou, kterými nás nikdo dobře neprovedl a nepodpořil.
V této epizodě si řekneme, co dělat, když se dítě dostane do střetu s kamarády. A taky co dělat, když se mu něco děje tam, kde my nejsme, třeba ve školce nebo ve škole.

A když je to dítě dlouhodobě víc rozbité, pojďme zjišťovat, jak to vypadá ze strany rodičů druhých dětí nebo jiných dospělých, kteří jsou s dětmi tehdy, když my ne. Funguje to líp, když do toho jdem bez útoku a se zájmem. Jdem zjišťovat informace, ne jim to vyčítat.

Co dělat v situacích, kdy na hřišti zaútočí cizí dítě na to naše? A co když je to naopak?

Ta blbá varianta je, že jsme daleko a křičíme. To křičení nezklidňuje nervový systém, jen zvětšuje pocit ohrožení. Podíváme se na to, jak můžeme reagovat, abychom zvýšili bezpečí všech stran.

Další konstalace, na kterou se potřebujem podívat jsou TROJIČKY. Když jsou kamarádi nebo kamarádky ve trojici, často jedno dítě zůstane stranou. Když je jedno dítě z party odstrčené nebo se chce přidat později, nefunguje chodit za nima a prosit o zapojení, ale funguje spíš začít dělat něco podobného kousek od nich. Děti, které si spolu hrajou, totiž chrání to, co spolu vybudovaly.

Chceme, aby si z toho dítě neodneslo, že samo není dost nebo že ty ostatní děti jsou hrozný.

Co když je naše dítě v kolektivu úplný otloukánek?
Nebo na něho mají kamarádi či kamarádky špatný vliv?
Proč děti vstupují do blbých vztahů a jak tomu předejít?

Řekneme si, co v tom všechno může být, a taky to, že nemusíme hned panikařit a hledat nový kolektiv a vhodnější kamarády. Pojďme spíš zkoumat, co za tím je, a pomoct jim posílit vlastní identitu. Doprovodit dítě, aby samo přišlo na to, co se v tý partičce děje, a případně si dokázalo říct, že mu to za to nestojí. A zároveň mu pomoct budovat i alternativy.

Celý rozhovor (72 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ .