Názory a argumenty: Kristina Žantovská: Smutek rozpáleného města

Město v létě dýchá jen brzo po ránu. Pak slunce na obloze stoupá, prozařuje modř jakou jsme záviděli všem přímořským krajinám a vzduch se zastaví. Jak zadržený dech. A z ulic vzlíná vypálený a zatuchlý odér, plný prachu a zaschlé psí moči. Město čpí, jakoby se v něm staletí nevětralo a nikdy neskáplo ani vědro vody a nespláchlo to čpění do kanálu, kam patří a odkud se zvedá… Vyvětraný vzduch, těžký jak peřina.