Vztek pod kontrolou: Jak ho prožít a neublížit
Vztek má možná jednu z nejhorších pověstí ze všech emocí. Nechceme ho cítit. Nechceme ho ukazovat. Často se za něj dokonce stydíme. A tak ho raději spolkneme, přejdeme, usmějeme se… až jednoho dne vybuchneme kvůli úplné maličkosti.
Jenže vztek není totéž co agrese. Vztek je emoce. Agrese je chování. A můžeme být naštvaní, aniž bychom křičeli, ubližovali nebo ztráceli kontrolu. V tomhle díle se proto podíváme na vztek ne jako na něco, co je potřeba umlčet, ale jako na zprávu, které stojí za to porozumět.
Mluvím o tom:
🟠 co vztek vlastně je, jak se projevuje a proč je to jedna z našich základních emocí,
🟠 proč jsme se ho naučili potlačovat a jak naše reakce ovlivňují emoční schémata z minulosti,
🟠 co nám vztek říká o našich hranicích, potřebách a situaci, ve které se právě nacházíme,
🟠 proč se pod vztekem někdy skrývá úplně jiná emoce – třeba smutek, strach, bezmoc nebo zranění,
🟠 jaký je rozdíl mezi zvládnutým a nezvládnutým prožíváním vzteku,
🟠 a jak s ním pracovat pomocí čtyř kroků: zastavit se – pojmenovat – pochopit – vyjádřit.
Podíváme se i na to, co se může dít, když si vztek dlouhodobě zakazujeme, jak se může projevit v našem chování i těle a proč tahle tolik neoblíbená emoce může mít i pozitivní stránku.
Protože vztek nám může dát energii říct dost. Nastavit hranici. Ozvat se. Změnit situaci, která nám dlouhodobě nevyhovuje. Nebo si konečně přiznat, že pod větou „jsem naštvaná“ se ve skutečnosti schovává třeba „jsem zraněná“, „jsem unavená“ nebo „potřebuju pomoct“.
Přeju všem příjemný poslech.
Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj: