novoročním vydání měsíčníku Proglasu Pěna dní , představujícím soudobou i klasickou poezii, otevřeme básnickou fresku Julia Zeyera Zahrada Mariánská . Z této básně psané prózou uvedeme nastudování části zastavující se u Zeyerova snového pohledu na Ježíšovo dětství. Účinkuje Martina Pavlíková , hudební doprovod Pavla Dombrovská a Luděk Vémola , pořad připravil a režii měl Jan Novotný .
Julius Zeyer (1841 – 1901) , český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace, rovněž označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků, se ve svých šestačtyřiceti letech uchýlil z ruchu pražského velkoměsta do jihočeského městečka Vodňany, které ho, jak sám přiznal, po duševní krizi, kterou v Praze prodělal, vrátilo do života – tam – zasmušilý samotář snil v půvabné, milé jihočeské krajině se šumějícími lesy a stříbřitými hladinami rybníků.
Zeyerova unavená duše stále více prahla po návratu k Bohu, uchylovala se do mystických meditací.
Mariánské legendy ho zaujaly natolik, že pojal myšlenku vytvořit básnickou oslavu Madony v plné její hloubce. Po prostudování latinských, francouzských a německých pramenů tak vznikla jeho Zahrada Mariánská, básnická freska, ztvárňující Kristovo zrození, jeho mládí, utrpení a vykoupení, úchvatný, oslnivý obraz tragické krásy života a snu, vroucí, snivá oslava čistoty duše Ježíšovy matky, apoteóza křesťanské oběti a lásky.
(Čerpáno z ediční poznámky Dr. Libuše Daňkové k vydání Zeyerovy Zahrady Mariánské nakladatelstvím Vyšehrad v roce 1990)