Bohumil Pečinka

Petros Michopulos

Zpravodajství

Politické zprávy

Zahraničněpolitická orientace Andreje Babiše

Prodej handlingu Letiště Praha

Influenceři a politická propaganda

Evropská protivzdušná obrana

Mezinárodní reakce na válku na Ukrajině

EU a válka na Ukrajině

Česko, NATO a válka na Ukrajině

Spolupráce Česka v obranné politice EU

Obranná spolupráce a společné nákupy v rámci EU a NATO

Evropské obranné kapacity

Bezpečnostní a obranná politika vlády Andreje Babiše

Politici v podcastech

Financování obrany

Zahraniční politika vlády Andreje Babiše

Cesta Andreje Babiše do Paříže

Veřejná komunikace politiků na sociálních sítích

Bezpečnostní a obranná politika Evropské unie

Video podcasty

Evropský obranný průmysl a program EDIP

Andrej Babiš a česká vláda – vztahy k EU

Výběrová řízení ve veřejných institucích

Sociální sítě a politický vliv

Podcast

Influenceři a proměna žurnalistiky

Bezpečnost a obrana ČR v evropském kontextu

Válka na Ukrajině a transatlantické vztahy

Podcasty a digitální platformy v politice

Role Andreje Babiše v Evropské unii

Vojenská pomoc Ukrajině

Personální změny v dozorčí radě státních podniků

Sociální sítě v politice

Obrana Česka

Evropská bezpečnost

Představenstvo

Protivzdušná obrana Ukrajiny

Sociální sítě a lifestyle influenceři

Vláda Andreje Babiše

Andrej Babiš

Tomio Okamura

Danone

Praha

Úvod a otázky

Deprese a nadhled

Zbraně proti populistům

Sítě a anonymita

Merch a rodina

Politické náboženství

Druhý tábor

Český sebeobraz

Zahraniční politika

Strany a privatizace

Kecy a politika 280: Měl by Petr Pavel mlčet?

Kecy a politika

Kecy a politika je podcast komentátora Bohumila Pečinky a Petrose Michopulose, muže, který se čtvrtstoletí zabývá marketingem a politikou. Současná politika pohledem dvou rozdílných osobností, kteří se nebojí říct své názory. Nekorektní podcast, v němž se věci zasazují do kontextu a přísně se tu oddělují prázdné kecy od skutečné politiky.

Tuto epizodu koncipujeme formou otázek a odpovědí, které nám zaslali naši předplatitelé. Jedna z otázek zněla, proč nejsme sebevědomým lídrem střední Evropy a proč, když naše politické reprezentace dělají zahraniční politiku, jsou hodně při zemi – buď konformně přitakáváme většině, nebo si tiše cosi mrmláme v koutě.Po pokusech Fialovy vlády dělat aktivnější politiku ve vztahu k Ukrajině (např. česká muniční iniciativa), do níž jsme zapojili řadu západních států, už jsme zase v poloze zmatečného těkání a nesmyslných výroků. Česko od roku 2004 (vstup do EU) nemůže najít sjednocující národní zájem, který by spojil různé části politického spektra.Hodně to také vychází z národní mentality. Pořád se sami definujeme jako malý stát, přičemž podle počtu obyvatel (11 milionů) jsme devátí z 27 států Evropské unie. Když někomu v Česku řeknete, že jsme větší než všechny skandinávské státy nebo že hrubý domácí produkt na hlavu je na úrovni řady západních států, nevěřícně kroutí hlavou.Za 30 let Česká republika zažila obrovský vzestup, který si většina národa nedokáže užít a mentálně žije v realitě „spálené země“, jak v jedné předvolební debatě nazval Česko Miloš Zeman. Přitom jsme mimořádně bezpečná země s rozsáhlým sociálním zabezpečením, která dobře absorbuje cizince na svém území. Ti se vesměs chtějí asimilovat a nevnucují nám své hodnoty. Tahle sociální soudržnost a vnitřní bezpečnost jsou něčím, co je dnes ve většině západních demokracií narušeno.Namísto toho se jedna část politického světa, paradoxně ta, která je zrovna u moci, snaží popisovat Česko jako zbídačenou zemi, kterou teprve oni musí vyvést z bludného kruhu. Tohle bahnění se v pocitech porážky a nezdaru je pro rozvoj země stejně brzdícím momentem jako nesmyslné regulace a přepjatá byrokracie.Kdyby čas od času prezident republiky neřekl o Česku něco pozitivního, musel by si zahraniční pozorovatel myslet, že jsme země v rozvalu.

Aplikace Youradio Talk

Kecy a politika 280: Měl by Petr Pavel mlčet?

Poslechněte si podcast