9. srpna: Den, kdy vyvrcholila aféra Watergate

9. srpna 1974 se stalo něco, co dosud nemělo v americké historii obdoby. Vůbec poprvé se hlava státu sama vzdala úřadu. Rezignoval konkrétně tehdejší americký prezident Richard Nixon. A důvod? Takzvaná aféra Watergate, ve které vyšlo najevo že Bílý dům masivně odposlouchával své politické oponenty. Z toho, co zprvu vypadalo jako bezvýznamné vloupání, se stal možná vůbec největší politický skandál ve Spojených státech. Který ale zároveň ukázal na důležitou úlohu žurnalistiky v demokratické společnosti.

S tímto projevem vystoupil 8. srpna 1974 prezident Richard Nixon v televizi před celým národem. Zlomený pod tíhou důkazů, které se proti němu nashromáždily v průběhu dvou let. Svou rezignaci oznámil k následujícímu dni úderem poledne. Vraťme se tedy o dva roky zpět.

Tou dobou v oválné pracovně vrcholí přípravy na obhájení prezidentského křesla. Nixonova urputná snaha stát v čele Spojených států i další období je ale zároveň začátek jeho konce. Onen moment nastal konkrétně 17. června 1972 v noci. V komplexu budov Watergate, tedy v sídle Demokratické strany ve Washingtonu D.C. šmejdí pět lidí, kteří zde chtějí vyfotografovat dokumenty a opravit odposlouchávací zařízení, které v kanceláři tajně umístili už dříve. Prozradí se ale snadno – světlem z baterek, které mají s sebou. Noční ostraha tedy zavolá policii, která muže zadrží. Okamžitě vyjde najevo, že jeden z domnělých zlodějů, James McCord, je bývalým agentem CIA. Už jen to naznačuje , že nejde o obyčejné vloupání. V adresáři zadržených se také našli telefonní čísla do Bílého domu.

Už to jasně naznačovalo, že se pravděpodobně bude jednat o skandál vedoucí do nejvyšších pater politiky. Do voleb ale zbývalo necelých pět měsíců a Nixon doufal, že se záležitost rychle přežene. Jakoukoliv spojitost s vloupáním tak důrazně popřel. Vyšetřování ale běželo.

Překvapivě to však nebyla policie nebo tajné služby, které odhalili protiústavní jednání prezidenta. Nejvíce k tomu přispěli dva investigativní novináři listu Washington Post Carl Bernstein a Bob Woodward. Jejich vyšetřování ukázalo, že zloději z Watergate byli součástí republikánského Výboru pro znovuzvolení Richarda Nixona. Šlo o skupinu s označením Plumbers neboli instalatéři, která měla skrze odposlechy získat kompromitující informace na Nixonova demokratického rivala.

Prezidentovi se dařilo oficiální vyšetřování zdržovat. Média ale nespala. Bernstein s Woodwardem se dostávali čím dál blíž odhalení pravdy. Pomáhal jim v tom zejména anonymní zdroj, který dostal přezdívku „deep throat“ - hluboké hrdlo. V přeneseném významu to znamená informátor, byl to ale také název veleúspěšného pornografického filmu, který tou dobou běžel v amerických kinech. I přes postupné vyplouvání důkazů o aféře Watergate ale vyšel Nixon v listopadu 1972 z prezidentských voleb jako vítěz.

Neslavil však dlouho, protože začátkem roku 1973 se do záležitosti vložil Senát, který sestavil speciální Výbor pro vyšetřování. Tato komise postupně vyslýchala všechny, kdo do vloupání kanceláří Watergate mohl být zapletený. Postupně se odkrývala mozaika sledování a odposlouchávání politických soupeřů, diskreditaci protivníků a další nezákonné aktivity za Nixonova úřadování. Tomu, že by se tohle všechno dělo za zády prezidenta, už nikdo nevěřil. Nixon ale vytrvale vinu dál popíral.

Až když se později dostala na povrch informace, že odposlech byl nainstalován také v Bílém domě, spadla klec. Nixon se sice bránil vydání nahrávek, to už ale Sněmovna reprezentantů zahájila první kroky v procesu impeachmentu, tedy odvolání prezidenta. Hrozící ústavní žalobě se ale Nixon rozhodl vyhnout a sám podal rezignaci. V úřadu skončil 9. srpna 1974. Na rozdíl od desítek členů jeho štábu, ale Nixon sám trestu unikl. Dohodnul se s viceprezidentem Geraldem Fordem, který se po Nixonově rezignaci stal novým prezidentem, aby mu udělil milost.