9. prosince: Den, kdy zemřel malíř Josef Mánes

Malíř, ilustrátor a grafik se narodil 12. května 1820 na Starém Městě. K malířství měl velmi blízko už od dětství, jeho otec byl slavný Antonín Mánes, profesor krajinomalby na Pražské malířské akademii. Navíc malování se věnovali také jeho strýc a sourozenci Quido a Amálie. Když mu bylo patnáct let začal studovat pražskou uměleckou Akademii pod vedením profesora Františka Tkadlíka.

Další zkušenosti nasbíral při studiích v Mnichově, Drážďanech nebo Polsku. Už tehdy projevoval talent a cit pro malířství. V osobním životě však nebyl příliš šťastný, ve svých mladých letech se zamiloval do dívky, která se jmenovala Františka Šťovíčková. Pracovala jako služka v rodině Mánesů, podle nich nebyla ideální partnerkou pro začínajícího malíře. Když otěhotněla, musel se ji Josef vzdát, dítě pak vychovávala Amálie, sestra malíře. Od roku 1854 Mánes pobýval na zámku v Čechách pod Košířem, v průběhu dvaceti let tady namaloval velké množství obrazů. Patřily mezi ně jak rodinné portréty, tak oblíbená díla jako Ukolébavka, Líbánky nebo Život na panském sídle. Zaměřoval se i na lidovu tvorbu, maloval krojované postavy a obecně se víc soustředil na přírodu. Její čistota a krása ho velmi fascinovala, nacházel v ní obrovskou inspiraci.

Při svých cestách po Moravě dokonce vytvořil cyklus Moravský rok, který patří mezi nejkrásnější díla českého výtvarného umění. Krom přírody obdivoval i krásu místních žen, do kterých se často zamilovával. Odborníci jsou toho názoru, že doslova skvostem je obraz, který se jmenuje Josefína. Je z roku 1855 a představuje smyslný portrét dívky s odhalenými ňadry. Stal se malířovým oblíbeným a ještě za jeho života vzbuzoval dohady o tom, kdo je na něm ve skutečnosti zobrazen. Spekulovalo se, že díky jemnému gestu ruky a nádherné bílé pleti, by to mohla být spisovatelka Božena Němcová. V 60. letech 19. století dostal za úkol namalovat 12 medailonků pro Staroměstský orloj. 18. srpna 1866 se veřejnost seznámila s kalendářní deskou, která následně sklidila velký úspěch.

Život a práci mu však komplikovala duševní nemoc, která později přerušila další umělcovu tvorbu. Malíř se začal chovat podivně a projevovaly se u něj deprese. Legendy praví, že se často toulal po Praze se svíčkou s nepřítomným pohledem. Ještě než se u něj choroba rozvinula naplno, povedlo se mu odcestovat na studijní cestu do Říma, kterou financoval bohatý mecenáš. Bohužel návštěva italské metropole neskončila dobře. V prvé řadě ho frustrovala neznalost italského jazyka, kvůli které se cítil značně osamocen.

Vše se vyhrotilo, když byl okraden v hotelu, kde přespával. Bez peněžních prostředků zoufale bloudil po Římě. Sestra Amálie nakonec svého bratra našla na schodech legendární Fontány di Trevi. Pozdější lékařské zprávy hovoří o tom, že se u něj projevovala pokročilá forma syfilis.

Zemřel vyčerpaný 9. prosince 1871 na Novém Městě. Pro české výtvarné umění a jeho rodinu to byla velká ztráta. Na Mánesův pohřeb dorazila i nemanželská dcera Josefína.