9. května: Den, kdy byla schválena první antikoncepční pilulka

Pilulka, která nastartovala společenskou i ekonomickou revoluci. ENOVID byl první hormonální antikoncepční preparát na světě. Po dlouhém testování se 9. května 1960 ve Spojených státech dostala na veřejnost zpráva, že dostane povolení k prodeji. A přestože jsou názory na hormonální antikoncepci dodnes rozporuplné, jen těžko vyvrátíme fakt, že tyto malé pilulky daly ženám větší kontrolu nad svými životy. Od té doby se mohly rozhodnout, jak dlouho budou studovat, pracovat a kdy budou zakládat rodiny. Cesta k bezpečné a účinné antikoncepční pilulce byla ale velmi klikatá.

Primitivní formy antikoncepce můžeme hledat už ve starověkých civilizacích Egypta, Řecka a Říma, které používali prezervativy vyrobené ze zvířecích střev. Ani ty, ani moderní verze kondomů z gumy, které lidstvo zná od 19. století, ale nezabrání početí úplně spolehlivě. Navíc použití této antikoncepce nezávisí pouze na rozhodnutí ženy a žádá si určité vyjednávání s partnerem.

I proto se začaly ve 20. letech minulého století testovat možnosti hormonální antikoncepce. Za jejího otce je považován rakouský lékař Ludwig Haberlandt, který prováděl za tímto účelem pokusy na králících. Právě on při testech využil skutečnosti, že v těhotenství produkuje organismus větší množství určitých hormonů. Pokud jsou tyto látky dodány tělu uměle, dokáží ho zmást a zastavit ovulaci. A právě to je principem hormonální antikoncepce.

Tou pravou průkopnicí vývoje antikoncepční pilulky ale byla Margaret Sangerová. Americká feministka, zdravotní sestra a bojovnice za sexuální osvětu. K propagaci řízeného těhotenství ji nejspíš motivovala už zkušenost z dětství. Margaretina matka totiž byla za svůj život osmnáctkrát těhotná, přičemž dala život jedenácti dětem a prodělala sedm potratů. Když pak ve svých 50 letech zemřela na tuberkulózu, Margret za její smrtí viděla zejména vyčerpání z toho, že nosila takový počet dětí.

V tu chvíli byla rozhodnutá, že takový osud nechce prožít. Odešla do New Yorku, kde našla práci jako hostující sestra na Lower East Side. Tam Margaret viděla osudy chudých žen, které čelily nechtěným těhotenstvím a rozhodly se proto pro tehdy velmi riskantní potrat. Poté, co Margaret zažila trauma a utrpení mnoha žen, začala svou pozornost přesouvat z ošetřovatelství na potřebu lepší antikoncepce. V roce 1921 dokonce založila Americkou ligu pro antikoncepci a o rok později Národní komisi federální legislativy pro antikoncepci.

V rámci těchto institucí hledala někoho, kdo by dokázal její vizi proměnit ve skutečnost. Na začátku 50. let tak vyhledala vědce Gregoryho Pincuse, odborníka na lidskou reprodukci, který byl ochoten projekt převzít. Brzy poté našla i sponzora pro výzkum: dědičku automobilky International Harvester Katharine McCormick. Jejich spolupráce vedla ke schválení Enovidu, prvního antikoncepčního prostředku, v květnu 1960.

V první fázi měl nový preparát ještě řadu nepříznivých vedlejších účinků. Některé ženy přibíraly na váze, v mladém věku dostávaly infarkt nebo utrpěly krevní sraženiny. První pilulky totiž obsahovaly až desetinásobné množství hormonů, než kolik jich je v dnešních. V osmi amerických státech byl Enovid protizákonný. I přes to všechno, ho ale za dva roky od schválení bralo více než milion žen.

Do Evropy dorazila hormonální antikoncepce v červnu 1961. Jednalo se o přípravek s názvem Anovlar, který na trh uvedla firma Schering v západním Německu. V bývalém Československu byl prvním takovým preparátem Antigest v roce 1965. V počátcích ale nebyl dostupný pro každého.

A přestože dnes má hormonální antikoncepce mnohem méně vedlejších účinků než první Enovid, ve společnosti má spoustu hlasitých odpůrců