9. března: Den, kdy došlo k nejtragičtější nehodě lanovky

Při nehodě zemřelo 42 turistů. Nehodu přežila pouze čtrnáctiletá dívka Alessandra Piovesana z Milána, a to díky tomu, že její náraz byl utlumen těly dalších cestujících. Mezi mrtvými se dokonce podařilo identifikovat již dříve pohřešovaného muže z Benátek. Každopádně počtem obětí je událost nejtragičtější nehodou lanové dráhy v historii.

Operátor řídící pohyb kabin, který mimochodem pro tuto práci neměl licenci, kabiny při přejezdu podpěr nezpomaloval. To zřejmě vedlo k rozkmitání tažného lana a následného překřížení nosného lana lanem tažným. Určitou roli zde mohl sehrát i silný vítr. Automatický bezpečnostní systém kabinu po přejezdu podpěry prudce zastavil. Nezkušený operátor dle telefonní instrukce po zastavení lanovky vyřadil bezpečnostní systém, který by tragédii zabránil. Tento manévr však byl na lanové dráze prováděn celkem často, jelikož se lana v místě dlouhého rozpětí mezi podpěrami celkem často dotýkala. Tentokrát však díky překřížení lan vyřazení bezpečnostního systému a znovusepnutí motoru lanové dráhy způsobilo, že motor kabinu táhl i přesto, že lana byla překřížená. Rychle se pohybující tažné lano tak narušilo lano nosné, které náhle prasklo v blízkosti botky na podpěře lanovky a kabina se tak zřítila.

Podle výpočtů bylo tažné lano schopné přeříznout nosné lano během sedmi sekund. Po dopadu kabinu z velké části rozdrtil 3 tuny vážící nosník, který ji spojuje s lany. Díky vyřazení bezpečnostního systému motor po přetržení nosného lana automaticky nezastavil. Následně byla kabina tažena tažným lanem zřejmě několik set metrů po zemi až do doby, než byl operátor obeznámen o pádu kabiny a motor manuálně zastavil. Vyšetřování nedokázalo jednoznačně určit viníka nehody. Původně obviněný strojník byl propuštěn z vazby poté, co se prokázalo, že revizní technik požadoval kontrolu lana i na místech, kde těsně spočívá na botkách. Správa lanovky to ale nepovolila, protože taková kontrola by vyžadovala na několik dnů uprostřed sezóny přerušit provoz.

22 let po této tragédii došlo na té samé lanovce k další smrtelné nehodě. Tentokrát ale za nehodu mohl bezesporu lidský faktor. Lanovka s dvaceti lidmi se zřítila do propasti poté, co bylo její nosné lano přeťato křídlem nebezpečně manévrujícího amerického letounu. K neštěstí došlo 3. února 1998 kvůli naprosté ignoraci předpisů ze strany americké posádky, která v rámci mírové mise střežila vzdušný prostor nad Bosnou a Hercegovinou z nedaleké základny v Avianu.

Dvoumotorový bitevní stroj určený především k vyhledávání a ničení radarů protivzdušné obrany letěl asi sto metrů nad zemí, protože se posádka chtěla pobavit a pořídit hezké záběry Dolomit. U střediska Cavalese narazil letoun pravým křídlem a ocasními plochami do kabelu nesoucího lanovku a přetrhl ho.

Kabina s dvaceti lidmi se zřítila z osmdesátimetrové výšky na zem. Zemřelo v ní osm Němců, pět Belgičanů, tři Italové, dva Poláci, jeden Rakušan a jeden Nizozemec. Pilotovi se i s vážně poškozeným letadlem podařilo přistát na základně v Avianu, odkud odstartoval.

Ze čtyřčlenné posádky skončili před soudem jen pilot a navigátor. Obhajoba argumentovala tím, že lanovka nebyla vyznačena na pilotově mapě a že nefungoval výškoměr.

Obžalovaní byli nakonec potrestáni jen za zničení videopásky se záznamem letu. Museli odejít z námořní pěchoty bez nároku na odstupné a penzi, pilot dostal i půlroční trest vězení, odpykal si čtyři a půl měsíce. Příbuzné obětí odškodnila italská vláda, za každého mrtvého vyplatila 1,9 milionu dolarů, USA vyplatily Italům zpětně tři čtvrtiny sumy.

Italský tisk zjistil, že stroj osudový den vůbec neměl vzlétnout, protože se měl už druhý den po půlročním hlídkování nad Bosnou vrátit do Spojených států. Aby se posádka vyhnula zákazu letu od italských úřadů, předložila jim falešný letový plán týkající se letounu F-16. Teprve na poslední chvíli piloti informovali o tom, že se rozhodli letět s Prowlerem EA-6B.