6. květen - Den, kdy Evropu a UK spojil Eurotunel

Myšlenka propojení Francie s Velkou Británii pomocí tunelu vznikla překvapivě už v roce 1802. Za dob Napoleona existovaly plány podmořského tunelu pro kočáry. O spojení tunelem uvažovala i Velká Británie. Ta dokonce roku 1881 zahájila v britském Kentu první pokus o stavbu podmořské cesty směrem do Evropy. Po dvou kilometrech stavaři s hloubením přestali. Projekt ukončily britské obavy z případné invaze Francouzů a ztráty ostrovní nezávislosti. Vize podmořského tunelu spojujícího kontinentální Evropu s ostrovní Británií tak na delší dobu utichla.

Změnu přinesla až osmdesátá léta dvacátého století. To už se začal rýsovat reálný projekt, který se dočkal v roce 1986 schválení. Tunel byl z bezpečnostních důvodů koncipován jako železniční. Eliminuje se tak riziko automobilových havárií, které v tunelech mohou mít fatální důsledky. Podle plánu se začaly budovat tři - zhruba 38 km dlouhé podmořské tunely. Jejich průměrná hloubka je 50 m. Nejhlubší část je ještě o 25 metrů níž. S náročnou stavbou pomohly stroje japonské výroby. Průměr jejich vrtáku dosahoval téměř devíti metrů, zuby na otočném štítu byly vyrobeny z ušlechtilé oceli, navíc zpevněné wolframem. Ražení jednoho kilometru trvalo měsíc. Hrubá výstavba tunelů zabrala tři roky. V listopadu 1990 se Francouzi a Britové k sobě při ražbě servisního tunelu přiblížili na vzdálenost sta metrů. Poté byl ručně vyhlouben malý tunel a 1. prosince 1990 se setkaly obě party stavitelů poprvé.

Toto dojemné podzemní setkání ovšem zastínilo slavnostní otevření celého projektu. Stalo se tak 6. listopadu 1994, kdy si na premiérovou jízdu nastoupila královna Alžběta II. Její cesta začala v londýnské stanici Waterloo. Do Calais dorazila ve stejné chvíli jako francouzský prezident Francois Mitterand. Ten přijel stejně jako královna novým vysokorychlostním vlakem TGV - Eurostar. Následovaly projevy, stříhání pásky v barvách trikolory a hymny obou států. Po slavnostním obědě pak oba zamířili zpět Eurotunelem do Velké Británie. A slavnostní páska se stříhala i v britském Folkestonu.

Dnešní vysokorychlostní vlaky dosahují rychlosti až 300 km/hod, v tunelu je však povolena rychlost maximálně 160 km/hod. Cesta z jednoho břehu na druhý trvá zhruba 20 minut. Podmořská stavba se ale potýkala i s finančními problémy. Dílo překročilo svou plánovanou cenu za realizaci o 80 procent a slavnostní otevření se navíc o rok protáhlo. Konečná suma se nakonec vyšplhala na 10,5 miliardy liber. To už je ale minulost. V roce 2018 tunel využilo 21 milionů spokojených pasažérů, projelo jím 17 milionů nákladních vozů a 3 miliony automobilů. Stal se tak nedílnou dopravní i obchodní tepnou. Navíc ale inspirací pro další investory i politiky. Další evropské podmořské spojení by mělo vzniknout mezi Dánskem a Německem.