5. ledna: Den, kdy byly vůbec poprvé použity lyže v Česku

K lyžím se přitom tento nadšený sportovní průkopník dostal v podstatě omylem. Když si do Norska psal o ceník bruslí, připsal pod své jméno Bruslařský klub Praha. To si Norové vyložili jako Bruslar ski klub, tedy Bruslarův lyžařský klub, a ke katalogu bruslí přiložili i nabídku lyží. Ořovský se pro ně nadchl a dva páry si objednal. Na celnici si údajně s touto zásilkou nevěděli rady a lyže zapsali jako „dřevo prosté, nelakované“.

První kroky na lyžích zkoušel Rössler-Ořovský doma v Jindřišské ulici na dvoře. Když se setmělo a utichl ruch v ulicích, Josef a jeho mladší bratr Karel, se s lyžemi potichu vydali na Václavské náměstí.

U rozestavěné budovy Národního muzea si je připnuli a za svitu plynových lamp sjeli až na Můstek. Zdolali tak 750 metrů dlouhý, byť mírný, ale souvislý svah.

V zemích Koruny české se tak objevily první lyžařské stopy. Osmnáctiletý Rössler-Ořovský svolal posléze v zimě 1887 schůzi a založil při Bruslařském závodním klubu ski-klub, první lyžařský spolek

v Evropě mimo Skandinávii. Z jeho iniciativy byl později 21. listopadu 1903 v Jablonci nad Jizerou založen Svaz lyžařů v Království českém, což byl vůbec První lyžařský svaz na světě. Lyže ale byly

v Čechách zřejmě ještě před Josefem Rösslerem. Kolem roku 1885 prý na svazích Černého dolu šokoval své okolí pokusy o jízdu na lyžích učitel Kajetán Baier.

Tradice českého lyžování se začala psát již brzy poté, co hrabě Harrach jako první přivezl do Čech první větší množství lyží. Na jilemnickém panství hraběte Jana Harracha každopádně po Vánocích 1892 úspěšně prověřili ski zaslané z Norska a z Vídně. Původně je přivezl pro své zaměstnance, lesníky a myslivce, aby jim usnadnil pohyb po zasněžených horách. Lyžování se ale rychle ujalo a rozšířilo se mezi všechny vrstvy obyvatel hor. Po vzoru jiných zemí, hlavně severských, se i v Česku začaly pořádat lyžařské závody. První závody se uskutečnily v roce 1893 v Kozinci u Jilemnice.

A teď blíže k osobnosti Josefa Rösslera-Ořovského. Pocházel z rodiny celkem slušně situovaného pražského měšťana a obchodníka s drogistickým zbožím. O vedení otcovského podniku však nejevil velký zájem a spíš se věnoval všem možným sportům, a to i na úkor gymnaziálního studia. Školu nakonec dokončil na obchodní akademii a již v té době přišel ke svému druhému jménu. Studenti měli tehdy sportovní aktivity zakázány, proto si zvolil pseudonym vzniklý překladem jeho příjmení. Ross totiž německy znamená oř. Pseudonymem se mu podařilo zmást císařskou policii.

Rössler-Ořovský již v roce 1881 založil se svými přáteli Bruslařský klub, kterému průběžně přibývali členové. Mimochodem, to mu bylo teprve 12 let, narodil se 29. června 1869. V březnu 1887, spolek uspořádal vůbec první atletické závody na území českých zemí. Vedle již zmíněného lyžování a bruslení se Rössler-Ořovský věnoval například veslařství, hokeji, tenisu, atletice (lehké i těžké), fotbalu a jachtingu. V řadě sportů působil i jako rozhodčí. Stál u založení mnoha sportovních klubů a svazů. V roce 1896 řídil první fotbalové derby Sparty a Slavia, ke kterému též přeložil první fotbalová pravidla. V prvním derby padl jediný gól, ale Rössler-Ořovský ho Spartě dodatečně neuznal, takže zápas skončil bez branek. Počínaje II. olympijskými hrami v roce 1900 v Paříži prosadil samostatnou účast českých sportovců na olympijských hrách, což mělo zásadní mezinárodně politický význam.

Z titulu své funkce tak vedl výpravy českých a později československých sportovců na olympijských hrách 1908 v Londýně, v roce 1912 ve Stockholmu, 1920 v Antverpách, 1924 v Paříži, 1928

v Amsterdamu a rovněž na zimních olympijských hrách 1928 ve Svatém Mořici. Na olympijských hrách v Londýně si dokonce zahrál i dvouhru a čtyřhru v tenise. Ve dvouhře byl vyřazen v prvním kole, s Josefem Grussem ve čtyřhře rovněž v prvním kole.

V roce 1929 znechucen poměry v olympijském výboru na svou funkci rezignoval. Na stránkách Českého olympijského výboru se o něm také dočtete, že první vstával, poslední chodil spát, když bylo třeba, ač nekuřák, kouřil, když bylo třeba, pil, ale vždy zůstával střízlivý a připravený diskutovat a přesvědčovat. Byl rovněž velice vtipný a pohotový.

Rössler-Ořovský zemřel 17. ledna 1933 ve věku 63 let. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze. Jeho náhrobek symbolicky zdobí kromě jeho podobizny i lyže.