5. květen - Den pražského povstání

Datum 5. května je dnes v našich kalendářích označeno jako významný den, kdy si připomínáme květnové povstání českého lidu proti nacistické okupační moci.

Konec války byl v prvních květnových dnech roku 1945 již na dosah ruky. Ovšem kdy přesně k německé kapitulaci dojde, to nemohl nikdo z tehdejších obyvatel protektorátu Čechy a Morava tušit. Sovětská armáda se koncem dubna nacházela v Ostravě a od západu k nám mířily americké jednotky pod velením generála Pattona, které ovšem nesměly přijet Praze na pomoc.

Domácí odboj spolu s exilovou vládou připravoval již od počátku roku 1945 celonárodní povstání proti německé nacistické moci. Centrem tohoto povstání se stala 5. května Praha. Lidé frustrovaní několikaletým životem v neustálém strachu a pod neustálým nátlakem s radostí přivítali oznámení vydané protektorátní vládou, které rušilo oficiální používání němčiny na úřadech a dvojjazyčné nápisy. Opět se mohly vyvěšovat československé vlajky, lidé v ulicích svévolně strhávali německé cedule a v této neklidné atmosféře začalo docházet i k prvním potyčkám mezi německými vojáky a civilisty.

Důležitou roli sehrál v pražském povstání rozhlas. Ten začal 5. května vysílat - jak je v Čechách zvykem vtipem - a tak hlasatel Zdeněk Mančál ráno přivítal posluchače slovy „Je právě sechs hodin“. Od té chvíle už rozhlas vysílá výhradně česky. Pro národ, který šest let strádal pod nacistickou diktaturou, jde o obrovské povzbuzení a impulz.

Nacisté si strategický význam rozhlasového vysílání dobře uvědomovali a rychle se proto rozhořela bitva o rozhlas, která je dodnes jedním z nejvýraznějších symbolů pražského povstání.

Na Vinohradech a v blízkém okolí probíhají prudké boje mezi jednotkami SS a povstalci, kteří přispěchali rozhlasákům na pomoc.

Bojovalo se o každý metr, o každou místnost, o každé patro.

Povstalci postupně získávají převahu a nacisté se stahují do sklepa. Před pátou hodinou odpoledne hasiči rozvinují hadice a na Němce se valí proudy vody. Povstalci, četníci a rozhlasáci vítězí a Český rozhlas bez přerušení dál vysílá.

Němci se ale nevzdávají. Proto povstalci v noci na 6. května staví kolem budovy rozhlasu barikády.

Dnem nejtěžších bojů byl 7. květen. Špatně vyzbrojení povstalci ztráceli osvobozená území a především stovky životů. Následujícího dne sice velitel německých jednotek generál Rudolf Toussain podepsal s Českou národní radou dohodu o kapitulaci, boje však pokračovaly.

První sovětské tanky vstoupily do Prahy 9. května ráno před třetí. V boji s německými jednotkami, které kryly ústup svých armád do amerického zajetí, zahynuly další stovky vojáků.

Při povstání v Praze zahynulo na 1700 Čechů, asi 300 vlasovců a 1000 Němců a 30 sovětských vojáků. Jen v hlavní budově Českého rozhlasu padlo 89 rozhlasáků, českých policistů a dalších povstalců. Díky jejich hrdinství se Praha za 2. světové války stala jediným osvobozovaným městem, jehož svobodný rozhlas nepřestal vysílat ani v nejprudších bojích.