4. února: Den, kdy z evropské mapy mizí název „Jugoslávie“

4. února z evropské mapy nadobro mizí název Jugoslávie. Po válkách z 80. a 90. let, kdy se od federativní republiky postupně odtrhávaly jednotlivé státy, už zbylo jen společenství Srbska a Černé Hory v takzvané Svazové republice Jugoslávie. Poslanci obou komor svazového parlamentu v Bělehradu ale 4. února 2003 souhlasili s chartou nového státu Srbska a Černé Hory a vzdali se tak názvu Jugoslávie. Nový stát vydržel ale jen krátce. Už v roce 2006 se konalo referendum o nezávislosti Černé Hory a státy se rozdělily.

Jugoslávie vznikla 3. října 1929 spojením Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Za dobu své existence měla několik forem uspořádání. Vždy se však jednalo o mnohonárodnostní stát jižních Slovanů.

Stát se však začal rozpadat poté, co se začal rozpadat i celý východní blok a Sovětský svaz. V této době začal v zemi čím dál více sílit nacionalismus a touha po vlastním národě. Hnacím motorem byla také už v roce 1980 smrt prezidenta Socialistické federativní republiky Jugoslávie Josipa Broze Tita. Důvodů odstředivých sil bylo ale mnohem více. Nespokojenost vyvolávala špatná hospodářská situace, vysoká míra nezaměstnanosti, inflace nebo zadluženost. Stejné důvody vedly i k rozpadu Sovětského svazu. V Jugoslávii ale situaci komplikovaly znesvářené národy a nábožensky motivované spory. Dopady byly devastující.¨

V centru sporů stáli především Srbové, kteří žili napříč celou Jugoslávií. V Chorvatsku, v Bosně a Hercegovině i na území Černé Hory. Pasovali se tak do role vůdčího národa a toužili po většině mandátů uvnitř republikových orgánů. Nacionalismus eskaloval s nástupem vůdce srbských komunistů Slobodanem Miloševičem. Pod jeho režií začalo omezování autonomie Kosova a Vojvodiny. Jako první se 25. června 1991 osamostatnilo Chorvatsko a Slovinsko. 8. září se pak odtrhla i Makedonie. Slovinsku se podařilo osamostatnit téměř bez úhony. Podstatně hůř na tom bylo Chorvatsko. Boje mezi Chorvaty a etnickými Srby přerostly v dlouho trvající občanskou válku, která skončila až v roce 1995. Zemřelo při ní kolem dvaceti tisíc lidí.

V březnu 1992 se rozhořel další konflikt, konkrétně v Bosně. Tato válka si v Evropě vyžádala nejvíce životů od druhé světové války. Brutální boje s masakrem civilistů ve Srebrenici skončila až v roce 1995. Umírá více než 100 tisíc lidí. Důvod je stejný - touha po nezávislosti. Válku, při které došlo k etnickým čistkám, v Paříži ukončila Daytonská mírová smlouva. Samostatnost chtěli i kosovští Albánci. Na území Jugoslávie tak došlo mezi lety 1997 až 1999 k jejich povstání. Konflikt mezi Srby a Albánci se opět neobešel bez etnických čistek. To už se do dění zapojila Severoatlantická aliance. V březnu 1999 bombardovala Jugoslávii. Boje oficiálně končí v červnu roku 1999. Napětí v regionu ale panuje dodnes. Zejména pak, pokud jde o Kosovo, které svou nezávislost jednostranně vyjhlásilo roku 2008.

Dění v Jugoslávii také ukázalo, jak silný a nebezpečný může být nacionalismus i na přelomu 20. a 21. století.  Zároveň poukázalo na nepřipravenost světového společenství zasáhnout proti etnicky a nábožensky motivovaným konfliktům s kořeny tkvícími v hlubokém středověku.