4. srpna: Den, kdy byl Václav III. zavražděn v Olomouci

Václav III. byl ve svých 16 letech podle kronikáře Zbraslavské kroniky mladíkem ušlechtilým, na pohled spanilým, zjevem sličným, zmužilým, nadaným, dokonale obdařeným dary přírody, výmluvným, výřečným a uhlazeně mluvícím čtyřmi jazyky: latinským, německým, uherským a českým. Právě v 16 letech se Václav III. stal králem českým, polským a uherským. Zpočátku byl dobrým vládcem. Teprve po sňatku s Violou Těšínskou 5. října 1305, je v kronice popisován jako prostopášný mladík, který byl těsně po svém zmoudření, působením zbraslavského opata Konráda, zavražděn. Z toho vyplývá, že přibližně od října 1305 do 21. června 1306 žil nemravně a rozdával královský majetek. Z celkové doby jeho samostatné české a polské vlády tedy třičtvrtě roku „dováděl“ – to bylo období, kdy ho údajně vládní záležitosti nezajímaly, pořádal pitky se svými kumpány rekrutovanými z řad mladých šlechticů, využíval služeb nevěstek a neposlouchal své rádce. K tomuto období nelze necitovat slova kronikáře: Když pak v noční době panští synové, kteří byli ke králi přidruženi na to, aby na něm chytře něco vymohli, viděli toho krále rozpáleného vínem, žádali na něm královské statky a přemnoho jich obdrželi. Ten obdržel takovým způsobem město, druhý hrad, jiný dědinu…Takové bylo tedy období neukázněného syna velkého krále. A pak tu zbyly čtyři měsíce, kdy žil mravně, zbožně, spravedlivě a státnicky.

Do Olomouce se ani ne sedmnáctiletý král Václav III. vydal kvůli napjaté mezinárodní situaci. Hrozilo totiž, že ho odbojná knížata v Polsku připraví o moc. Václav III. si ji chtěl pojistit válečnou výpravou, všichni rytíři se měli setkat v Olomouci. V létě roku 1306 tady čekal na moravské posily. Kvůli shánění vojska se ale dostal do konfliktu s českou šlechtou. Důvodem byla po vládě jeho otce Václava II. téměř prázdná a zadlužená královská pokladna. To znamenalo, že šlechtici museli do pole na vlastní náklady a to u nich vyvolalo odpor. Mladý král, zklamán přístupem šlechty, dal zřejmě příliš otevřeně průchod svým pocitům, dost možná přistoupil i ke konkrétním krokům a konflikt byl na světě.

V Olomouci se král ubytoval na starém hradě v tehdejším biskupském areálu v paláci děkana místní kapituly Budislava. Do Polska už nevyjel. Vrah přišel po poledni ve čtvrtek 4. srpna 1306. Václavův současník a opat zbraslavského kláštera Petr Žitavský do Zbraslavské kroniky několik let po královraždě zapsal, že Václav III. byl před smrtí v paláci sám. Kvůli horku měl na sobě jen plášť a košili. Zbraslavská kronika také líčí, že poslední Přemyslovec v přímé mužské linii s nárokem na český trůn, zemřel kvůli třem bodnutím do hrudi. Oproti tomu kronikář Dalimil rovněž s odstupem několika let zmiňuje podříznuté hrdlo. Rozpory se objevily i při určení přesného místa vraždy. S jistotou k ní došlo v rozsáhlé budově kapitulního děkanství u dómu svatého Václava.

Během následujících let a staletí postupně nabobtnal celý seznam jmen možných pachatelů, objednavatelů vraždy a důvodů, proč měl Václav III. zemřít. Zápisy ze Zbraslavské kroniky a olomouckého nekrologia shodně uvádějí skutečné jméno toho, kdo před sedmi staletími držel v ruce vražednou zbraň. Václava III. podle všeho zavraždil Konrád z Botenštejna alias Mulhowu. A protože byl po činu dopaden a usmrcen, nebyla vražda dále vyšetřována. Konráda si najala část české šlechty, což vylučuje domněnku, že by šlo o velké spiknutí. Napjaté vztahy měl ale mladý král i mocnými moravskými Šternberky.

Královy ostatky v Olomouci zůstaly až do roku 1326, uložené v hrobce před hlavním oltářem chrámu svatého Václava. Poté je sestra Václava III. Eliška Přemyslovna dala odvézt a 3. října slavnostně pohřbít ve zbraslavském klášteře.